6 C 193/2024-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 10 766 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 9. 2. 2023, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, úvěr 7 000 Kč, za který se žalovaný zavázal zaplatit úrok 40 % měsíčně. Úvěr byl pro prodlení žalovaného se splácením zesplatněn k 15. 7. 2023. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou z 1. 12. 2023. Kromě uvedeného požaduje žalobkyně také smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení z dlužné jistiny, kterou od prvního dne prodlení 16. 7. 2023 ke dni zaslání předžalobní výzvy vyčíslila na 966 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka mu byla vhozena do domovní schránky dne 19. 6. 2024. Na zahájené řízení byl nadto žalovaný v projednávané věci soudem upozorněn prostřednictvím žalobkyní sdělené e-mailové adresy.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným podepsali dne 9. 2. 2023 elektronicky Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (čl. 13-14, fotokopie OP čl. 23-24), na základě které byla téhož dne na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, odeslána částka 7 000 Kč (čl. 15), za což sjednali jako odměnu úrok 40 % měsíčně (RPSN 5 518,06 %); úvěr byl sjednán jako revolvingový s možností opakovaného čerpání. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného za měsíce listopad 2022 až leden 2023, které vykazovaly měsíční obrat nejprve cca 27 000 Kč s mínusovým počátečním a plus 6 000 Kč konečným zůstatkem (12/2022), na který navázal téměř nulový konečný zůstatek (13/2022) a konečně obrat cca 42 800 Kč s mínusovým počátečním i konečným zůstatkem (1/2023); z výpisů z účtu dále plyne měsíční příjem ze zaměstnání pohybující se mezi 33 756 Kč v prosinci 2022 a 42 672 Kč v lednu 2023. Žalovaný sjednaný úvěr vyčerpal, neuhradil však žalobkyni podle jejího sdělení ničeho. Dopisem ze dne 12. 7. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru k témuž dni (čl. 31). Obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů revolvingových v době trvání zmíněné úvěrové smlouvy (únor až červenec 2023) činila od 15,24 % do 15,47 % ročně (ARAD sestava 1144 čl. 41) a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u úvěrů na spotřebu v témže období činila od 9,88 % do 10,04 % (ARAD sestava 1193 čl. 42). Dne 1. 12. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní výzva s podacím lístkem č.l. 32-33).5. Soudu je z úřední činnosti známo, že dne 21. 10. 2022 skončilo insolvenční řízení žalovaného jako dlužníka splněním oddlužení (čl. 34).6. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nic podstatného nezjistil.7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „o. z.“).8. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tuto svou povinnost žalobkyně podle soudu splnila. Z jejích tvrzení sice nevyplývá, že by měla k dispozici prohlášení žalovaného o jeho poměrech, doložila však jeho výpisy z účtu, z nichž si úsudek učinit mohla; měsíční příjem nezanedbatelné výše byl z výpisů patrný, což v porovnání s nízkou výší poskytovaného úvěru samo o sobě obstojí i bez bližšího zkoumání výdajové stránky žalovaného. Soud nezjistil skutečnost, která měla v době sjednání úvěru vést žalobkyni k pochybnostem o úvěruschopnosti žalovaného; při zjištěném příjmu 30–40 tisíc Kč měsíčně se úvěr 7 000 Kč nejevil dosahovat výše, kterou by žalovaný nebyl schopen splácet.9. Přesto shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).10. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje příslušenství spočívající v úroku z úvěru ve výši 40 % měsíčně (!), zatímco běžná úroková sazba bankovních úvěru ve sledovaném období činila cca 15,5 % ročně; sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru ve srovnatelném čase překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž mnohonásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. K tomu ještě přistupuje sjednaná sankční smluvní pokuta 0,1 % denně (36,5 % ročně) za prodlení žalovaného s plněním sjednaného závazku. Roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru tak oproti běžné hodnotě kolem 10 % u bankovních úvěrů dosahovala extrémních 5 518,06 %. Smluvní pokuta byla sice sjednána v rámci zákonné limitace § 122 zákona č. 257/2016 Sb., jde však o horní, nejzazší limit, nikoli o obecně dovolenou hranici.11. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. , spisová značka, ), vnímá soud jako podstatné zjištění, že žalovaný byl v době sjednání předmětného úvěru mladý, patrně neuvážlivý. Vzhledem k ukončenému insolvenčnímu řízení se sice nedá říci, že by byl nezkušený, i v této okolnosti však spatřuje soud zneužití silnějšího postavení žalobkyně vůči žalovanému spotřebiteli a jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci extrémní násobek běžné úrokové míry (byť bankovních úvěrů) optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.12. Ve spotřebitelském kontextu nepovažuje soud za žádoucí ani redukci zachovávající platnost daného právního jednání ve smyslu § 577 o. z. tím, že by namísto sjednaného příslušenství přiznal běžný úrok z úvěru. Cílem nové úpravy ochrany spotřebitele při sjednávání úvěrů (byť v projednávané věci přímo neaplikované) bylo „posílení principu zodpovědného úvěrování“. Z toho je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (například absolutní neplatností právního jednání porušujícího kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Vycházeje z těchto obecných principů nepovažuje soud za spravedlivé, aby