6 C 228/2024-30 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 1 215 Kč z titulu nedoplatku na televizním poplatku v období od března 2023 do listopadu 2023. Poplatníkem se žalovaná stala jako odběratel elektřiny připojená k distribuční soustavě, neboť u takových zákon předpokládá, že jsou současně držiteli televizního přijímače § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen „ZRoTvP“)], ledaže čestným prohlášením oznámí žalobkyni opak; jelikož tak žalovaná neučinila, stala se poplatníkem televizního poplatku k 1. 2. 2023. , právnická osoba, s § 6 a § 7 téhož zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč a splatný je nejpozději do každého 15. kalendářního dne v měsíci. Žalovaná televizní poplatek od počátku nehradí. K úhradě dluhu byla vyzvána předžalobní upomínkou, leč nereagovala. Úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovala žalobkyně za období od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku ke dni podání žaloby, tj. za dobu od března 2023 do 17. 4. 2024 požaduje částku 137,10 Kč, a dále uplatňuje náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 87 Kč (za zaslání předžalobní upomínky).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená písemnost jí byla vhozena do domovní schránky dne 29. 7. 2024.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná je odběratelkou elektřiny připojeným k distribuční soustavě na adrese svého trvalého bydliště. Dopisem ze dne 5. 12. 2022 byla opakovaně žalobkyní vyzývána, nechť se do evidence poplatníků přihlásí, nebo čestně prohlásí, že televizní přijímač nevlastní. Žalovaná ani v nejzazší stanovené lhůtě nereagovala, žalobkyní byla proto zařazena do evidence poplatníků od 1. 2. 2023 a televizní poplatek je jí účtován od března 2023. Od počátku je žalovaná v prodlení s úhradou poplatku, nynější žalobou je uplatněn nárok za období od března 2023 do listopadu 2023. Nedoplatek neuhradila žalovaná ani k předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 16. 11. 2023. Všechny písemnosti odesílala žalobkyně žalované poštou na její evidenční adresu (viz výše).5. Podle § 3 odst. 4 ZRoTvP (4) jestliže je fyzická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě (ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb.), považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.6. Podle § 6 ZRoTvP měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.7. Podle § 7 odst. 2 věty první ZRoTvP je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce.8. Podle § 8 odst. 9 a 10 věty první ZRoTvP Česká televize je za účelem kontroly dodržování tohoto zákona oprávněna zjišťovat údaje o neevidovaných poplatnících a vést jejich evidenci v rozsahu stanoveném v odstavci 10. Dodavatel zajišťující dodávku elektřiny odběratelům (ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb.) je povinen na požádání sdělit České televizi, se kterými odběrateli uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny.9. Podle § 10 ZRoTvP nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaná byla jako odběratelka elektřiny žalobkyní k 1. 2. 2023 právem zařazena do evidence poplatníků televizního poplatku (§ 3 odst. 4 ve spojení s § 8 odst. 10 ZRoTvP), čímž jí vznikla povinnost hradit televizní poplatek 135 Kč měsíčně (§ 6 ZRoTvP), splatný vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 ZRoTvP), počínaje od března 2023. Soud má v řízení za prokázané, že ve shora uvedeném období však tuto svou povinnost neplnila a tím jí u žalobkyně vznikl dluh ve výši 1 215 Kč (9x 135 Kč). Návrh žalobkyně je tedy důvodný, včetně nároku na náklad 87 Kč vzniklý v souvislosti s předsoudním vymáháním uvedeného dluhu, který žalovaná ani poté dobrovolně nesplnila (§ 513 o. z.), a nároku na úrok z prodlení v zákonné výši (viz nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) v souladu s § 1970 o. z.; soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení od každého 16. dne příslušného měsíce do 17. 4. 2024, což činí 137,10 Kč.11. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí proto proti žalované, která úspěch ve věci neměla, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Zastoupení advokátem v projednávané věci neshledal soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, účelně vynaloženým nákladem, jeho odměnu proto žalobkyni nepřiznal. Ústavní soud dovodil, že správa a vymáhání koncesionářských poplatků je jednou z činností žalobkyně, která disponuje odborným aparátem včetně právního oddělení, a není důvod, aby výkon svých povinností, včetně vymáhání dlužných poplatků, přenášela na soukromý subjekt, zvláště za situace, kdy není zapotřebí uplatnění natolik specializovaných znalostí, jimiž by běžně nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Žalobkyni však podle soudu svědčí nárok na paušální náhradu hotových výdajů (analogicky jako u nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř.). Přiznal jí proto podle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon (návrh ve věci samé) ve výši 100 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce protistrany vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k placení plyne z § 160 odst. 1 o. s. ř.12. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.