6 C 248/2024-35 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 3 000 Kč ze 4. 3. 2024, který se žalovaný zavázal vrátit jednorázově do 28. 3. 2023 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný se ocitl v prodlení, žalobkyně spolu s touto částkou požadovala smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně, což ke dni podání návrhu 9. 7. 2024 činí 309 Kč, náklady na vymáhání pohledávky 4 970 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 533 Kč a běžící úrok z úvěru i úrok z prodlení od 29. 3. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný vlastní datovou schránku; žaloba s výzvou k yjádření mu byly doručeny fikcí (10. dnem od dodání datové zprávy, kterou si držitel datové schránky nevyzvedl) v souladu s § 47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. V řízení zůstal nečinný.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným podepsali dne 4. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr 3 000 Kč, který měl vrátit jednorázově do 28. 3. 2024 spolu se sjednanou úplatou – úrokem 39 % ročně a poplatkem za sjednání 533 Kč, celkem 3 600 Kč (RPSN 2 278 %). Pro případ prodlení žalovaného se splácením sjednali účastníci řízení také smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně měla k dispozici doložený příjem žalovaného ze zaměstnání za měsíce prosinec 2023 a leden 2024 v průměru 23 284 Kč, mezi výdaji uvedl žalovaný v žádosti 7 000 Kč na bydlení a 5 725 Kč na osobní výdaje. Z výpisu Centrální evidence exekucí nevyplynul žádný záznam. Obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů do 1 roku v době sjednání úvěrové smlouvy činila 7,75 % ročně a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u úvěrů na spotřebu u téhož zadání činila od 9,30 %.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „o. z.“). Žalobkyně splnila před poskytnutím úvěru svou povinnost plynoucí z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. a řádně posoudila schopnost spotřebitele úvěr splácet.6. Přesto shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Nebankovní úvěry jsou z logiky věci nákladnější, aby vyvážily podnikatelské riziko. I tyto náklady však musejí mít svou mez, kterou podle soudu astronomicky překračuje sjednaná RPSN 2 278 % oproti obvyklým 9,30 % (tzv. judikatorní strop pracuje s maximální přijatelnou hranicí tří až čtyřnásobku obvyklé míry – srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 10. 2011, č. j. , spisová značka, ). , Anonymizováno, nárok proto posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného 3 000 Kč, které žalovaný nevrátil. V této části proto soud žalobě vyhověl, spolu s úrokem z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po datu původně sjednané splatnosti úvěru (neboť žalovaný si musí být vědom, že do té doby měl získanou částku vrátit), tj. od 29. 3. 2024 do zaplacení ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 14,75 % ročně. V ostatním žalobu s ohledem na posouzenou neplatnost uzavřené smlouvy zamítl.7. O nákladech účastníků řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady nevznikly.8. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.9. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.