6 C 285/2024-40 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 3 000 Kč ze 13. 2. 2024, který se žalovaná zavázala vrátit jednorázově do 17. 4. 2023 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná se ocitla v prodlení, žalobkyně spolu s touto částkou požadovala smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1 % denně, což ke dni podání návrhu 23. 8. 2024 činí 387 Kč, náklady na vymáhání pohledávky 4 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 744 Kč a běžící úrok z úvěru i úrok z prodlení od 18. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka byla žalované vhozena do domovní schránky dne 9. 10. 2024; o probíhajícím řízení byla nadto informována prostřednictvím e-mailu.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou podepsaly dne 13. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná čerpala na svůj bankovní účet č. , č. účtu, úvěr 3 000 Kč, který měla vrátit jednorázově nejprve do 17. 3. 2024, poté na základě možnosti prodloužení splatnosti do 17. 4. 2024 spolu se sjednanou úplatou – úrokem 39 % ročně a poplatkem za sjednání 744 Kč (RPSN 1 916 %). Pro případ prodlení žalované se splácením sjednaly účastnice řízení také smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů do 1 roku v době sjednání úvěrové smlouvy činila 7,75 % ročně a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u úvěrů na spotřebu u téhož zadání činila 9,30 %.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastnice řízení uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „o. z.“).6. Bez ohledu na případné splnění povinnosti žalobkyně zkoumat řádně úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.) shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Nebankovní úvěry jsou z logiky věci nákladnější, aby vyvážily podnikatelské riziko. I tyto náklady však musejí mít svou mez, kterou podle soudu astronomicky překračuje sjednaná RPSN 1 916 % oproti obvyklým 9,30 % (tzv. judikatorní strop pracuje s maximální přijatelnou hranicí tří až čtyřnásobku obvyklé míry – srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 10. 2011, č. j. , spisová značka, ). Žalovaný nárok proto posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované 3 000 Kč, které žalovaná nevrátila. V této části proto soud žalobě vyhověl, spolu s úrokem z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po datu původně sjednané splatnosti úvěru (neboť žalovaná si musí být vědoma, že do té doby měla získanou částku vrátit), tj. od 18. 4. 2024 do zaplacení ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 14,75 % ročně. V ostatním žalobu s ohledem na posouzenou neplatnost uzavřené smlouvy zamítl.7. O nákladech účastníků řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady nevznikly.8. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.9. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.