6 C 294/2024-63 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 134 852,94 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o úvěru uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Smlouvou č. , tel. číslo, ze dne 1. 9. 2022 získal žalovaný od původní věřitelky úvěr 27 000 Kč, za který se zavázal vrátit 58 805 Kč v 18měsíčních splátkách po 3 267 Kč, tj. nejpozději do 1. 3. 2024. Dostal se však do prodlení a žalovaná částka 54 944,40 Kč představuje nezaplacenou jistinu 27 000 Kč spolu s neuhrazeným poplatkem (nárok 1). Smlouvou č. , tel. číslo, ze dne 25. 5. 2022 získal žalovaný od původní věřitelky úvěr 20 000 Kč, za který se zavázal vrátit 44 946 Kč v 21měsíčních splátkách po 2 141 Kč, tj. nejpozději do 25. 2. 2024. Dostal se však do prodlení a žalovaná částka 38 803,34 Kč představuje nezaplacenou jistinu 18 384,95 Kč spolu s neuhrazeným poplatkem (nárok 2). Smlouvou č. , tel. číslo, ze dne 18. 2. 2022 získal žalovaný od původní věřitelky úvěr 25 000 Kč, za který se zavázal vrátit 58 518 Kč v 21měsíčních splátkách po 2 787 Kč, tj. nejpozději do 18. 11. 2023. Dostal se však do prodlení a žalovaná částka 41 105,20 Kč představuje nezaplacenou jistinu 20 617,32 Kč spolu s neuhrazeným poplatkem (nárok 3). Smlouvou ze dne 29. 4. 2024 postoupila původní věřitelka uvedené pohledávky žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 29. 7. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s výzvou k vyjádření a předvoláním k jednání byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 9. 10. 2024, což žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem (doručenka připojena na čl. 49). Soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, který se, ač řádně předvolán, k jednání nedostavil.3. Před jednáním ve věci využila žalobkyně svého dispozičního práva podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a vzala žalobu částečně zpět (co do nároku 1), soud proto řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí zastavil.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovaným podepsali dne 25. 5. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost 20 000 Kč a zavázal se za to vrátit 44 946 Kč ve 21měsíčních splátkách po 2 141 Kč (Smlouva č. , tel. číslo, čl. 2324, tabulka umoření čl. 25). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného z téhož dne, v níž žalovaný ke svým poměrům uvedl, že žije v nájmu, je ženatý, vyživuje jednu osobu, podniká, má čistý příjem 16 082 Kč měsíčně, k čemuž podle ručních poznámek na dokumentu předložil daňové přiznání z 9. 3. 2022; jiný příjem neuvedl. Výdaje zahrnovaly 2 787 Kč měsíčně na interní splátky u původní věřitelky (viz další nárok) a „odhadované měsíční výdaje žadatele“ 3 000 Kč (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr čl. 22). Podle tvrzení žalobkyně dosud žalovaný v souvislosti s uvedenou smlouvou uhradil 5 000 Kč.6. Původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovaným podepsali dne 18. 2. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost 25 000 Kč a zavázal se za to vrátit 58 518 Kč ve 21měsíčních splátkách po 2 787 Kč (Smlouva č. , tel. číslo, čl. 2729, tabulka umoření čl. 30). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného z téhož dne, v níž žalovaný ke svým poměrům uvedl, že žije v nájmu, je ženatý, vyživuje jednu osobu, podniká, má čistý příjem 16 082 Kč měsíčně, k čemuž podle ručních poznámek na dokumentu předložil daňové přiznání za rok 2021; jiný příjem neuvedl. Výdaje zahrnovaly 1 294 Kč měsíčně na interní splátky u původní věřitelky a „odhadované měsíční výdaje žadatele“ 4 200 Kč (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr čl. 26). Podle tvrzení žalobkyně dosud žalovaný v souvislosti s uvedenou smlouvou uhradil 15 000 Kč.7. Smlouvou ze dne 29. 4. 2024 postoupila původní věřitelka pohledávky za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek čl. 31-40), což žalovanému oznámila dopisem ze dne 29. 4. 2024, odeslaným 30. 5. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem čl. 4142). Dne 29. 7. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 43-45).8. Žalobkyně ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím hotovosti žalovanému měla jím uváděné údaje o příjmech, výdajích a konkrétní finanční i celkové životní situaci za ověřené. Z ručních poznámek na žádosti žalovaného má soud za prokázáno, že původní věřitelka ověřovala příjem žalovaného. Výdaje však vzala v potaz pouze v odhadované výši, nadto není zřejmé, zda má jít o odhad pro celou tříčlennou domácnost, či samotného žadatele.9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo v obou popsaných případech uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen „o. z.“).10. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.11. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).12. V projednávané věci vyšla původní věřitelka pouze formálně z prohlášení žalovaného, která ověřovala a zkoumala pouze omezeně – v rozsahu příjmu žalovaného. Ohledně výdajové stránky se spolehla pouze na jím sdělené údaje, které neověřovala. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu; zodpovědný úvěrující by se měl v tu chvíli zabývat výší výdajů na bydlení. Z jeho prohlášení nadto vyplynulo, že domácnost by měla být dvou- až tříčlenná (ženatý s jednou vyživovací povinností) s jediným jeho příjmem 16 082 Kč měsíčně. Spokojila-li se při těchto údajích původní věřitelka s odhadovanými výdaji v nereálné výši 4 200 Kč měsíčně, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neměla s odbornou péčí vyhodnotit, že je žalovaný úvěruschopen.13. Uzavřené smlouvy č. , tel. číslo, a , tel. číslo, proto soud shledal absolutně neplatnými, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022, mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smys