6 C 71/2024-33 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 3 040 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaná jela ve dnech 2. 4. 2015 a 18. 4. 2017 městskou hromadnou dopravou provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] podnik [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ přepravce“) bez platné jízdenky. Podle smluvních přepravních podmínek tak přepravci vznikla vůči žalované pohledávka z nezaplaceného jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z jízd bez jízdního dokladu. Při kontrole sepsal o této skutečnosti pověřený zaměstnanec přepravce s žalovanou dohody, kterými žalovaná svůj dluh co do důvodu a výše uznala. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou s přepravcem uzavřela dne 13. 10. 2021 a na základě které uvedené pohledávky nabyla. Předžalobní upomínku žalobkyně žalované zaslala dne 20. 2. 2023. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). 3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala; soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalovaná cestovala dne 2. 4. 2015 prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, kterou provozuje přepravce (linkou [číslo]); v čase 10:18 byla v zastávce [anonymizováno] náměstí kontrolována pracovníkem přepravce (služební [číslo]), neprokázala se však jízdním dokladem, což stvrdila předložením občanského průkazu a svým podpisem na Dohodě s cestujícím [číslo] kterým současně uznala dluh na jízdném 20 Kč a přirážce k jízdnému 1 500 Kč, splatný do patnácti kalendářních dnů od provedené přepravní kontroly. 6. Dne 18. 4. 2017 cestovala žalovaná prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, kterou provozuje přepravce (linkou [číslo]); v čase 14:10 byla v zastávce [anonymizováno] mosty kontrolována pracovníkem přepravce (služební [číslo]), neprokázala se však jízdním dokladem, což stvrdila předložením občanského průkazu a svým podpisem na Dohodě s cestujícím [číslo] kterým současně uznala dluh na jízdném 20 Kč a přirážce k jízdnému 1 500 Kč, splatný do patnácti kalendářních dnů od provedené přepravní kontroly. 7. Dne 13. 10. 2021 si přepravce a žalobkyně sjednali převod souboru pohledávek (mezi nimi i právě popsané) za úplatu. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 2. 2023 spolu s předžalobní výzvou k její úhradě (odesláno na evidenční adresu žalované téhož dne). 8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Nárok žalobkyně na zaplacení jízdného 2 x 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 2 x 1 500 Kč vyplývá z § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, popř. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a smluvních přepravních podmínek pro roky 2015 a 2017. Mezi přepravcem jako provozovatelem hromadné přepravy osob a žalovanou vznikl ve zjištěných dvou případech smluvní vztah na základě smlouvy o přepravě osob tím, že žalovaná vstoupila do vozidla provozovaného přepravcem (§ 2550 a § 2578 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 2, § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu), což je v řízení prokázáno jednotlivými zápisy o provedené přepravní kontrole. Z přepravní smlouvy vznikla žalované povinnost zaplatit přepravci jízdné dané tarifem a v případě jízdy bez jízdního dokladu (rovněž prokázáno uvedenými listinami) též přirážku k jízdnému ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami, tj. za každou jednotlivou jízdu 1 500 Kč, celkem 3 000 Kč, což je v souladu s výše popsanými zákonnými ustanoveními. Žalobkyně současně prokázala svou aktivní legitimaci nabytím pohledávky od přepravce na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek, mezi nimi i nyní žalovaných. Soud proto žalobě vyhověl, a to i pro úrok z prodlení z dlužných částek od data následujícího po splatnosti každé z pohledávek (v souladu s poučením na žalovanou podepsaných dohodách s cestujícím), tj. z částky 1 520 Kč od 21. 4. 2015 do zaplacení a z částky 1 520 Kč od 5. 5. 2017 do zaplacení ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v obou případech 8,05 % ročně. 9. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně prokázala, že zaslala žalované předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zastupujícího advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) a paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. 10. Rozsudek obsahuje v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze stručné odůvodnění.