7 C 325/2023-51 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem ze dne 23. 8. 2023 domáhala se žalobkyně zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci smlouvu o zřízení a vedení účtu [číslo] [bankovní účet] a dále smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání- povolený debet na účtu do výše limitu dle smlouvy. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem překročení. Žalovaná byla dopisem informována o překročení limitu pro povolený debet, avšak jelikož záporný zůstatek neuhradila, žalobkyně ukončila smlouvu a žalovaná byla informována o zániku smlouvy a zrušení účtu. Žalobkyni tak vznikla pohledávka vůči žalované ve výši 10 974,56 Kč (výše záporného zůstatku na účtu), žalovaná poté na dluh již ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 77 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou fikcí dle ust. § 49 o. s. ř., do datové schránky. 3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz.73) vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud účastníky poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila, žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Soud proto rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. 4. Skutkový stav ve věci samé: Žalobkyně žalované zřídila a vedla účet č. [bankovní účet] (č. l. 17). Účastníci dále uzavřeli dne 22. 8. 2016 smlouvu o povoleném debetu (č. l. 13), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě povoleného přečerpání účtu, a to až do výše limitu 5 000 Kč. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když překročila sjednanou výši povoleného debetu a ani po výzvě nevyrovnala nepovolené přečerpání, což vedlo ke zrušení účtu ke dni 25. 12. 2022, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne (č. l. 24). Ke dni zesplatnění činila dlužná částka (jistina) 10 974,56 Kč. V případě prodlení žalované pak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od zesplatnění do zaplacení. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila ani poté, co jí byla dne 28. 7. 2023 zaslána předžalobní upomínka (č. l. 25). 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>6. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 8. Soud posoudil věc po právní stránce takto: Mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále byla mezi týmiž smluvními stranami uzavřena smlouva o povoleném debetu, tj. de facto smlouva o úvěru, na základě které žalovaná čerpala kontokorentní úvěr. V rozporu s uvedenou smlouvou a obchodními podmínkami však došlo ze strany žalované k přečerpání sjednané výše povoleného debetu. Podle smluvních podmínek žalobkyně tak vznikla žalované povinnost s okamžitou splatností záporný zůstatek žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a dále smluvní úrok z nepovoleného debetu. Protože se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta ve výši 1 540 Kč za jeden úkon právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínky, 3 x RP ve výši á 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši 7 479,20 Kč. Důvody hodné zvláštního zřetele dle ust. § 150 o. s. ř. soudem nebyly zjištěny tak, aby soud nepřiznal výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti některému z účastníků. Výrok II. tohoto rozhodnutí. <i>10. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.</i> 11. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.