7 C 76/2024-30 — Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na vyklizení bytu specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.3. Skutková zjištění, právní závěry: Žalobkyně je právnickou osobou založenou , adresa, nazákladě rozhodnutí Městského zastupitelstva , adresa, č. , Anonymizováno, . ze dne , datum, , která vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s , adresa, smlouvu o výpůjčce, na základě které , adresa, přenechalo pronajímateli do výpůjčky mimo jiné dům č. p. , Anonymizováno, na , adresa, , který je součástí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaný na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, pracoviště , adresa, . Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze Smlouvy o výpůjčce ze dne , datum, a Dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, ke smlouvě o výpůjčce. Žalobkyně má oprávnění užívat předmětné nemovitosti, a to řádně a v souladu s účelem, kterým je řádná péče o zapůjčené nemovitosti a jejich správa, dále oprávněním žalobkyně je také přenechání nemovitosti a jejich části k užívání třetím osobám a uzavírat s nimi nájemní vztahy. Na základě dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, ke smlouvě o výpůjčce se řádnou péčí o nemovitosti rozumí také ostatní činnosti a jednání, které jsou obvyklé v péči o nemovitosti, a směřující k zachování, řádné správě a rozvoji nemovitého majetku půjčitele, přičemž tyto ostatní činnosti a jednání zahrnují rovněž řešení sporů se třetími osobami, s nimiž je uzavřen smluvní vztah týkající se předmětu výpůjčky dle smlouvy o výpůjčce (zejména nájem bytu, domu, pozemku, prostoru sloužícího podnikání), a to i v případě nutnosti udělení plné moci půjčitelem vypůjčiteli. Na základě usnesení Rady města Kroměříže č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, uzavřela žalobkyně (jako pronajímatel) s panem , Jméno zainteresované osoby 0/0, starším (s žalovaným nájemní smlouva uzavřena nebyla), narozeným dne , datum, (otcem žalovaného) nájemní smlouvu, na základě které přenechala panu , jméno FO, staršímu předmětný byt. Nájemní smlouva byla (ve znění dodatku č. , hodnota, ) uzavřena na dobu určitou od , datum, do , datum, . Žalovaný v bytě bydlel se svým otcem, panem , jméno FO, starším, který však dne , datum, zemřel. Dle bodu I.2 nájemní smlouvy se jedná o byt zvláštního určení bez možnosti přechodu nájmu dle ust. § 2301 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nájem bytu tedy skončil ke dni , datum, , kdy zemřel nájemce, pan , jméno FO, starší, otec žalovaného. Od , datum, žalovaný byt užívá bez právního důvodu. Žalovaný byl opakovaně vyzván k vyklizení a odevzdání bytu, ke dni podání žaloby však předmětný byt nevyklidil. Dopisem ze dne , datum, a následně ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k vyklizení a vrácení bytu a upozorněn na možné soudní řešení celé situace.4. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud vyzval žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne , datum, bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem , datum, , jsou splněny všechny podmínky dle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou.6. Podle ust. §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází.7. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, .8. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ust. § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř.9. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle ust. § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , právnická osoba, Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.11. , adresa, k plnění byla soudem stanovena na 30 dní ode dne právní moci tohoto rozsudku, když kratší lhůtu soud považoval za nepřiměřeně krátkou. Dále tím soud umožnil žalovanému, aby si ve lhůtě 30 dnů mohl žalovaný zajistit jiné bydlení.