10 C 240/2025-42 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 16 631 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla celkem 10 000 Kč, a to na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do , datum, spolu se smluvním úrokem ve výši 6 631 Kč. Žalovaná v uvedené lhůtě splatnosti úvěr nezaplatila a dostala se do prodlení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalované před podáním návrhu k soudu žalobkyně zaslala předžalobní upomínku, ani poté však dluh neuhradila. Žalobkyně dodala, že před uzavřením smlouvy provedla původní věřitelka lustrace žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI apod., přičemž nezjistila žádné skutečnosti, na jejichž základě by měla pochybnosti ohledně platební schopnosti žalované. Vycházela též z tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích. Žalobkyně sdělila, že příslušnými dokumenty ohledně zkoumání úvěruschopnosti nedisponuje. Na dluh žalovaná nezaplatila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla žalované doručena fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). O zahájeném řízení soud nadto žalovanou informoval e-mailem, její telefonní číslo , tel. číslo, dostupné.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v návrhu, žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a soud tak její souhlas ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.4. Závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, a to téhož dne převodem na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 200 % ročně, v měsíčních splátkách určených dle pravidel smlouvy (počáteční výše 2 144 Kč). Na dluh neuhradila ničeho.6. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalované úvěr splácet. Tvrdila pouze, že byly provedeny lustrace žalované v různých registrech a původní věřitelka zohlednila tvrzené příjmy a výdaje žalované, avšak žádné důkazy k tomu nedoložila ani nenavrhla.7. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, odeslaným doporučeně téhož dne spolu s předžalobní upomínkou.8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. V § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“16. Právní posouzení věci:17. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy lustrována v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, avšak tuto skutečnost nedoložila, ostatně ani v případě, že by ji doložila, nemohlo by jít bez dalšího o dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované. Za situace, kdy žalobkyně nebyla schopna tvrdit, a především také prokázat, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, je nutno uzavřít, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované. To má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.18. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), za situace, ve které právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč skutečně poskytla, je žalovaná povinna žalobkyni (na kterou byla pohledávka platně postoupena) v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se z neplatné smlouvy bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč, tj. jistinu poskytnutého úvěru (výrok I. tohoto rozsudku). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud neuhradila ničeho. Byla to přitom právě žalovaná, koho v tomto směru tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní.19. Ve zbylé části byl návrh žalobkyně zamítnut, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy nemá na další plnění žalobkyně nárok – ujednání o úroku z úvěru je tedy rov