12 C 254/2025-62 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 1 993 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 993 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že dne 27. 5. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který byl žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran. Úroky úvěru měly být žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 1 730 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Žalovaná však splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 10. 2023. Žalobkyně tedy žalovanou vyzvala několika písemnými upomínkami k úhradě dlužné splátky. Na upomínky žalovaná nereagovala, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně touto žalobou požaduje úhradu 1 993 Kč, představující smluvní úrok ve výši 23 % ročně za období 90 dnů, počítaných ode dne 16. 10. 2023, tj. dne následujícího po dni splatnosti splátky, se kterou je žalovaná v prodlení a náhradu nákladů soudního řízení.3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením předmětné smlouvy posuzovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, a dále na základě výpisů z centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z registru SOLUS. Dále si od žalované vyžádala kopii občanského průkazu, řidičského průkazu, doklad o existenci výpisu z bankovního účtu a daňové přiznání za rok 2021.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 27. 5. 2022 č. , hodnota, bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 40 000 Kč, a to tak, že částka 11 136 Kč bude vyplacena na účet žalované č. , č. účtu, , částka 20 864 Kč bude na základě žádosti žalované vyplacena ve prospěch věřitele žalované – společnosti , Anonymizováno, , za účelem úhrady předchozího závazku žalované vůči žalobkyni, a částka 8 000 Kč bude započtena na náklady žalované. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců. Zápůjční Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 38,71 %. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit celý úvěr a současně také úrok v celkové výši 34 088 Kč, celková dlužná částka tedy činila 74 088 Kč. Žalovaná měla tuto částku uhradit v 72 splátkách.8. Z listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalované byla zjišťována z údajů získaných od žalované, a to průměrného měsíčního příjmu (18 777 Kč), nákladů na bydlení (0 Kč) a finančních závazků (splátka hypotéky ve výši 8 350 Kč), žalobkyně dovodila finanční zůstatek 7 497 Kč. Kromě toho bylo zjištěno, že žalovaná je vdaná, nemá vyživovací povinnost.9. Z výpisů z lustrací (insolvenční rejstřík, registr SOLUS) bylo zjištěno, že tyto lustrace byly provedeny 25. 5. 2022. Lustrací nebyla zjištěna žádná informace, která by vedla k závěru, že žalovaná není schopna poskytnutý úvěr splácet.10. Z dokladu o existenci výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, bylo zjištěno, že v dubnu 2022 suma příjmů činila 131 886,53 Kč a suma výdajů činila 128 840,67 Kč.11. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 bylo zjištěno, že dílčí základ daně činil 225 327 Kč.12. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že částka 11 136 Kč byla vyplacena na uvedený účet žalované dne 27. 5. 2022 a částka 20 864 Kč byla vyplacena na účet věřitele žalované společnosti CFIG.13. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 6. 4. 2024.14. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:16. Žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit zapůjčenou částku spolu s uvedenými náklady a smluvním úrokem ve výši 23 % ročně ve sjednaných splátkách. Žalobkyně prokázala, že před uzavřením smlouvy do určité míry zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované. Neprokázala však, že by před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem aktivně zjišťovala či ověřovala příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně sice doložila daňové přiznání za rok 2021 a doklad o existenci účtu žalované, nicméně tyto údaje jsou pouze orientační a neosvědčují skutečný měsíční příjem žalované, která je podnikatelkou, tudíž nemá pevně stanovenou minimální měsíční odměnu za práci. Žalovaná se taktéž absolutně nezabývala výdaji na domácnost, kromě hypotéky, ani nezkoumala, zda s žalovanou sdílí domácnost další osoby.17. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak posky