12 C 258/2025-40 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 13 190,18 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 044,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 146,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 993,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 4 943,75 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovanou dne 3. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem v pevné výši 2 443 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 26 800 Kč, úhradou vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 397 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 8 000 Kč (vše v celkové částce 83 640 Kč) splatit v 17 měsíčních splátkách po 4 920 Kč. Součástí žalované částky byla rovněž smluvní pokuta ve výši 4 170,17 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025.3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované. Tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Oba účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřili. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemají žádné námitky.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.8. Z žádosti o úvěr ze dne 3. 11. 2021 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku , právnická osoba, ., o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, přičemž v žádosti uvedla, že je rozvedená, bydlí ve vlastní nemovitosti, má jednu vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání, je zaměstnána u spol. , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , adresa, , a to od 2. 5. 2018, s měsíčním příjmem ze zaměstnání ve výši 24 434 Kč. Jiné příjmy žalovaná neuvedla. Pokud jde o výdaje, uvedl celkové měsíční výdaje ve výši 14 484 Kč (z toho 1 500 Kč na bydlení a energie, 4 000 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, srážky ze mzdy ve výši 5 000 Kč a 3 984 Kč měsíční splátky stávajících půjček). Žalované zbývá doplatit hypotéku ve výši 220 000 Kč a částku 29 700 Kč společnosti , právnická osoba, .9. Smlouvou o úvěru ze dne 3. 11. 2021 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 40 000 Kč a zaplatit úrok v pevné výši 2 443 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 26 800 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 6 397 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 8 000 Kč (celkem tedy 83 640 Kč), a to vše v 17 měsíčních splátkách po 4 920 Kč. RPSN činila 270,48 %.10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila celkem 74 620 Kč.11. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností k 12. 3. 2025 a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem z 2. 4. 2025 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky).12. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 17. 7. 2025.13. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.14. Žalobkyně neprokázala, že před uzavřením předmětné smlouvy náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že by se žalobkyně zajímala o existenci, výši a způsob splácení dalších úvěrů či půjček žalované, nezjišťovala její platební morálku, nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků.15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:16. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a výše specifikovanými úhradami. Původní věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.17. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v př