12 C 259/2024-198 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 11. 2024 domáhal nahrazení projevu vůle žalované a tím uzavření smlouvy o převodu pozemků k uspokojení jeho dosud nevypořádaného restitučního nároku ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen jako „zákon o půdě“). Žalobce je držitelem dosud nevypořádaného restitučního nároku, který mu vyplývá z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města , jméno FO, ze dne 10. 10. 2000, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , a ze dne 26. 3. 2001, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kterými bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem pozemků – dle PK parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , role o výměře 4 781 m2, dle PK část parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – role o výměře 11 829 m2 a dle PK části parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – role o výměře 388 m2 (dále také jen jako „předmětné pozemky“ nebo „odňaté a nevydané pozemky“), přičemž za tyto pozemky náleží žalobci náhrada, kterou žalovaný eviduje v částce 127 485 Kč. Žalobce se domáhal uspokojení nevypořádaného restitučního nároku prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách žalovaného, přičemž v rozmezí let 2003 – 2018 byly do vlastnictví žalobce náhradní pozemky v celkové hodnotě 127 485 Kč. Žalovaná však nárok žalobce dlouhodobě neeviduje ve správné výši, žalobce žalovanou vyzval, aby jeho nárok zaevidovala ve správné výši a v této návaznosti se přihlásil do veřejných nabídek o náhradní pozemky. Tyto přihlášky však žalovaná zneplatnila a přecenění nároku odmítla. V návaznosti na liknavost žalované nechal žalobce zpracovat znalecký posudek, dle kterého hodnota odňatých a nevydaných pozemků činí 4 249 500 Kč, čímž i po započtení plnění žalované v minulosti činí zůstatek nevypořádané výše restitučního nároku žalobce 4 122 015 Kč. Žalobce v tomto směru zdůraznil, že dle judikatury Nejvyššího soudu, potažmo i Ústavního soudu, je to přitom povinnost žalované, aby evidovala nároky ve správné výši a pakliže nazná, že daný nárok není ve správné výši evidován, měla by sama přistoupit k jeho přecenění a nikoliv vyčkávat na upozornění oprávněného. Není tedy podstatné, v jaké výši je nárok žalovanou evidován, resp. již ex tunc je žalovaná nárok povinna evidovat ve správné výši a není možné klást k tíži žalobce skutečnost, že se přecenění pozemku domáhá až s odstupem určité doby. Jestliže je nárok nesprávně oceněn, nemůže ani při jeho částečném vypořádání dojít k jeho zániku. Nárok na přecenění navíc není majetkovým právem a nepodléhá promlčení. Ocenění pozemků poté vycházelo z toho, že se jedná o stavební pozemky. Žalobce poukázal na to, že při určení charakteru odňatých pozemků nelze vycházet pouze toliko z účelu vyvlastnění, ale zejména z dobové územně plánovací dokumentace, dle které byly předmětné pozemky určeny k zastavění, čímž mají být správně jako stavební oceněny. Nadto soudem by měly být zohledněny různé relevantní okolnosti pro posouzení charakteru pozemků a skutečnost, kdy dané pozemky byly fakticky zastavěny až posléze, nemůže být kladena k tíži žalobce. Co se týče uplatnění srážek dle vyhlášky Ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky ze dne 13. 10 1988 č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků ve znění doplňující vyhlášky , právnická osoba, č. 316/1990 Sb., ze dne 27. 6. 1990 (dále jen jako „oceňovací vyhláška“), dle žalobce byla , adresa, v době přechodu vlastnického práva na stát již stavebně srostlá s , jméno FO, a byla již součástí tzv. , adresa, , neboť zákonem č. 114/1920 Sb., došlo v roce 1922 právě ke vzniku tzv. , adresa, sloučením obcí, přičemž , adresa, je uvedena v § 1 tohoto zákona; proto není na místě aplikovat srážku pro stavební nesrostlost. I pokud by byly aplikovány všechny žalovanou namítané srážky, žalobci by nadále zůstal nárok odpovídající 28 % tvrzené částky, tj. nárok ve výši 1 154 164,20 Kč, což je stále dostatečný nárok na převod náhradních pozemků. , jméno FO, plnění si žalobce vybral jako náhradní pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , oba v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsány na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .2. Podáním, doručeným zdejšímu soudu dne 21. 11. 2024, žalobce navrhl, aby byla připuštěna změna žaloby, že náhradními pozemky nebudou jen pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , ale taktéž pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, u , právnická osoba, pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2024, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 4. 12. 2024, byla změna žaloby připuštěna.3. Žalobcem vybrané náhradní pozemky jsou evidovány jako orná půda a nejsou dotčeny žádnou zákonnou překážkou ve smyslu § 11 zákona o půdě či § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“). K hodnotě náhradních pozemků nechal žalobce zpracovat znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , dle kterého hodnota žalobcem vybraných pozemků činí celkem , hodnota, Kčs, což nepřesahuje nárok žalobce. Pokud se jedná o žalobcem vybrané pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , je sice pravdou, že dle územního plánu se jedná o pozemky určené k zastavení v rámci všeobecného bydlení, nicméně dle žalobce a dle relevantní judikatury tato okolnost nepředstavuje překážku pro jejich převoditelnost. V rámci závěrečného návrhu navrhl, aby žalobě bylo vyhověno a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť je dle ní nedůvodná. Žalobci předně nesvědčí aktivní legitimace, neboť již žádným restitučním nárokem nedisponuje. Veškeré restituční nároky žalobce totiž již byly v minulosti uspokojeny, a to převodem pozemků z veřejné nabídky, čímž byl nárok žalobce předvídavým způsobem vypořádán. Až v druhé polovině roku 2023 žalobce kontaktoval žalovanou s domněnkou, že jeho restituční nárok nebyl řádně oceněn, nicméně je to vlastní liknavost žalobce, pokud se přecenění domáhá až po několika letech po vydání předmětných rozhodnutí. Ostatně ani požadavek žalobce na přecenění nároku není na místě, neboť odňaté pozemky byly řádně oceněny dle jejich charakteru v dané době. Pozemky žalobci nebyly odnímány za účelem výstavby, ale do vlastnictví Československého státu přešly v návaznosti na pozemkovou reformu, jejíž snahou byla sociálně spravedlivější úprava pozemkového vlastnictví. V době odnětí byly pozemky zemědělskými, přičemž i dle judikatury Nejvyššího soudu náleží náhrada za pozemek odpovídající jeho tehdejšímu charakteru. Pokud jde o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl zpracován na žádost žalobce, žalovaná poukazovala na jeho vadnost, neboť znalkyně ohodnotila odňaté pozemky jako stavební, přestože až do roku 1966 zůstaly odňaté pozemky fakticky nezastavěné a byly stále zemědělské, nadto přešly na stát právě z důvodu revize první pozemkové reformy, nikoliv z důvodu výstavby. Nadto znalkyně měla aplikovat srážky dle tabulky č. , hodnota, přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky, kdy měla být uplatněna srážka 60 % dle položky č. , hodnota, , tedy v případě, že jde o samostatné sídlo nebo část obce, která není s obcí stavebně srostlá. Vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., sice neupřesňuje, co se rozumí pojmem část obce, která není s obcí samostatně srostlá, ale tento pojem je upřesněn ve výkladu předcházející vyhlášky č. 128/1984 Sb., na kterou vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., navazuje a koncepčně a metodicky z ní vychází. Z dostupné archivní ortofoto mapy z roku 1953 vyplývá, že předmětné nevydané pozemky byly k datu přechodu na stát umístěny v části obce , adresa, , která však nebyla s kmenovou obcí spojena souvislou zástavbou a byla i mimo souvislý intravilán , adresa, . Dále bylo na místě uplatnit srážky i dle položky č. , hodnota, a položky č. , hodnota, tabulky č. , hodnota, přílohy č. , hodnota, oceňovací vyhlášky, neboť lze důvodně předpokládat, že v místě nebyla možnost napojení na veřejný vodovod ani veřejnou kanalizaci. V závěrečném návrhu žalovaná namítla, že žalobcem vybrané náhradní pozemky jsou nepřevoditelné. Navrhla tedy, aby žaloba byla zamítnuta a žalobce byl povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:6. Mezi stranami je nesporné, že žalobce je držitelem restitučního nároku, jelikož rozhodnutím Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. , jméno FO, ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem nemovité věci