12 C 261/2025-66 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že dne 26. 12. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Úroky úvěru měly být hrazeny ve 12 měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 3. 2024. Žalobkyně tedy žalovaného vyzvala několika písemnými upomínkami k úhradě dlužné splátky. Na upomínky žalovaný nereagoval, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru.3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením předmětné smlouvy posuzovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, a dále na základě výpisů z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z registru SOLUS.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla spolu s výzvou řádně doručena do vlastních rukou.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Z listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla zjišťována z údajů získaných od žalovaného, a to příjmu 35 000 Kč, nákladů na bydlení 8 000 Kč, nákladů domácnosti 7 662 Kč, finančních závazků 4 000 Kč, nákladů na hazard 0 Kč. Po připočtení extra zůstatku 500 Kč žalobkyně dospěla k finanční rezervě 14 838 Kč. Ze zprávy dále vyplývá, že žalobkyně měla provést lustraci výpisů z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, a to bez negativního zjištění, a dále výpis ze SOLUS s výsledkem 0 Kč.8. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 26. 12. 2024 č. , hodnota, bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 50 000 Kč, a to vyplacením na účet žalovaného. Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců. Roční úroková sazba měla činit 214 %. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit celý úvěr a současně také úrok, celková dlužná částka tedy činila 110 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku uhradit v 12 splátkách s první splátkou 5 000 Kč splatnou 15. 1. 2025 (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, předsmluvní informace vč. tabulky umoření).9. Z detailu plateb vyplývá, že žalobkyně vyplatila na účet žalovaného uvedený ve smlouvě dne 26. 12. 2025 částku 50 000 Kč.10. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 28. 7. 2025 (předžalobní výzva, podací lístek).11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:13. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve sjednaných splátkách. Žalovaný celkem žalobkyni uhradil částku 10 000 Kč (zde soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, ve spojení s tabulkou umoření). Žalobkyně prokázala, že před uzavřením smlouvy zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalovaného, lustrací žalovaného ve výše uvedených registrech a databázích.14. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , spisová značka, ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatn