6 C 188/2025-34 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále „původní věřitelka“), na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému na účet č. , č. účtu, úvěr celkem , částka, dvěma platbami ze dne , datum, (, částka, ) a , datum, (, částka, ). Žalovaný neplnil svůj závazek hradit splátky ve sjednané výši. Původní věřitelka tedy úvěr dne , datum, zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celé zbývající částky; od , datum, je žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka žalobkyni smlouvou ze dne , datum, . Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalovanému doručeny fikcí do jeho datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalovaný si s původní věřitelkou prostředky dálkové komunikace potvrdili dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které měl žalovaný za sjednaných smluvních podmínek (úroková sazba 200 % ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru 537,20 %) možnost průběžně čerpat a za sjednaných podmínek splácet úvěr do výše limitu , částka, v době od , datum, na dobu neurčitou (č.l. 9-12). Žalovaný čerpal na svůj bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , celkem , částka, (č.l. 14-15). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, neplnil řádně svůj závazek splácet úvěr. Dne , datum, původní věřitelka oznámila žalovanému, že úvěr zesplatnila a vyzvala jej k úhradě dlužné částky , částka, (č.l. 16). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č.l. 17-19 včetně seznamu postupovaných pohledávek) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni, což žalovanému písemně oznámila , datum, , téhož dne mu zaslala předžalobní upomínku (oznámení č.l. 20, upomínka č.l. 21, doklad o odeslání č.l. 22).6. Žalobkyně přes písemnou výzvu soudu neprokázala, že by před poskytnutím financí žalovaného řádně ověřovala jeho úvěruschopnost; zejména však netvrdila, kolik žalovaný na sjednaný revolvingový úvěr vrátil (tvrzení o tom, kolik činí nesplacený zůstatek jistiny, vzhledem k právnímu posouzení věci nepostačuje), ačkoli byla výše zmíněnou výzvou poučena o možných důsledcích nedoplnění skutkových tvrzení (zamítnutí žaloby).7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran (žalovaného a původní věřitelky) bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).8. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazu k tomu, že by původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru neuvedla ničeho a sama v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy.9. Uzavřenou smlouvu soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“10. Žalovaný nárok by tedy bylo možno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně (na kterou byla pohledávka platně postoupena) ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pokud by žaloba obsahovala tvrzení, kolik žalovaný na čerpanou částku , částka, celkem vrátil. Vzhledem k tomu, že pro absenci rozhodného tvrzení nebylo možno vést dokazování k oprávněnému rozsahu žalovaného nároku, oč se žalovaný na úkor původní věřitelky, později žalobkyně, bezdůvodně obohatil, soud žalobu zcela zamítl.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšnému žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly.12. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.