10 C 70/2026-40 – Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném ve výroku uvedených částek a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným dne 24. 8. 2024 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru , hodnota, v pravidelných měsíčních splátkách, což však nečinil. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou odstoupila od smlouvy a pohledávka se stala splatnou dne 16. 5. 2025. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny ve výši 19 499,50 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z jistiny ve výši 2 236,59 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 14. 11. 2025.2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Zjistila, že příjem žalovaného ke dni uzavření smlouvy činil 38 000 Kč, tedy splátka úvěru činila pouze 3,72 % z příjmů žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, žalobkyně souhlasila, žalovaný však na výzvu nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Žalobkyně a žalovaný si 24. 8. 2024 prostředky komunikace na dálku potvrdili smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč s prvním čerpáním ve výši 13 702 Kč, tuto částku se žalovaný zavázal splácet v 11 pravidelných měsíčních splátkách po 1 414 Kč včetně pojištění (viz smlouva vč. příloh na č. l. 12-14). Celkem žalovaný na základě této smlouvy čerpal 24 595 Kč (viz přehled transakcí na č. l. 30).7. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 5. 2025 oznámila žalovanému, že od smlouvy od úvěru odstupuje, neboť žalovaný úvěr řádně nesplácí, a vyzvala jej k okamžité úhradě dlužné částky (viz odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění na č. l. 15).8. Žalobkyně žalovanému dne 20. 11. 2025 zaslala předžalobní upomínku (viz výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka na č. l. 16, potvrzení o podání na č. l. 17).9. Žalobkyně zaznamenala svůj postup při posouzení úvěruschopnosti žalovaného do zprávy o posouzení úvěruschopnosti (viz zpráva o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 31-32). Žalobkyně lustrovala žalovaného v registru SOLUS a v centrální evidenci exekucí. Dále zaznamenala, že žalovaný měl starobní či jiný důchod ve výši 18 000 Kč měsíčně a jiný pravidelný příjem 20 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje byly tvořeny náklady na bydlení – nájemné 8 000 Kč měsíčně a splátkami úvěrů 925 Kč měsíčně. Hypotéku, leasing a jiné závazky (např. výživné) žalovaný neměl. Takto žalobkyně dospěla k závěru, že rozdíl příjmů a výdajů činí 29 075 Kč, a při výši splátky 1 414 Kč je žalovaný schopen úvěr splácet. V části formuláře nazvané „ověření údajů“ není zaškrtnut ani jeden zdroj, ze kterého byly zjištěny příjmy a výdaje.10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 4. 11. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:18. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Podle rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 je soud povinen zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele.19. V projednávané věci žalobkyně vyšla z informací uvedených žalovaným, které, jak vyplývá ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, neměla podložené žádnými doklady. Na straně příjmů zohlednila důchod 18 000 Kč a jiný nespecifikovaný pravidelný příjem 20 000 Kč. Na straně výdajů zohlednila pouze nájemné 8 000 Kč a splátky úvěrů 925 Kč. Jinými výdaji (služby spojené s užíváním bytu a jiné běžné výdaje domácnosti) se vůbec nezabývala. Žalobkyně tedy zjišťovala poměry žalovaného toliko formálně a neměla k dispozici všechny informace, které byly nezbytné a dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ty informace, které k dispozici měla, navíc nebyly dostatečně spolehlivé, neboť nebyly podložené žádnými doklady.20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného dostatečně neposoudila. Smlouva o úvěru je