16 C 44/2026-27 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, . Tvrdila, že poskytla žalované peněžní prostředky , částka, a žalovaná se zavázala tyto prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem , částka, do , datum, . Žalovaná dosud nic nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná nárok uznala, požádala však o povolení splátek. Tvrdila, že není schopna žalovanou částku zaplatit zaráz, neboť splácí i jiné dluhy, které dosahují , částka, .3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně a žalovaná si dne , datum, prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky , částka, a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok 1 % denně do , datum, . RPSN činilo 2 334 % (smlouva o úvěru). Žalobkyně poskytla žalované , částka, dne , datum, , a to převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (potvrzení o provedené platbě, smlouva o úvěru). Žalovaná dosud nic neuhradila (shodná tvrzení účastníků). Žalované byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, neověřovala její příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:13. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, nezjistila a neověřila její příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.15. Jelikož původní věřitelka poskytla žalované , částka, a žalovaná dosud žalobkyni nic nezaplatila, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnutou jistinu , částka, žalobkyni vrátit. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, (výrok I.).16. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Žalobkyně nemá právo ani na úrok z prodlení, neboť žalovaná dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou. Ve zbývajícím rozsahu soud proto žalobu zamítl (výrok II.).17. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.18. Přestože žalovaná sice nárok uznala, soud nerozhodl rozsudkem pro uznání.19. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.20. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).21. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy.22. Možnost schválit smír nebo vydat rozsudek pro uznání je ve sporu o vrácení spotřebitelského úvěru zásadním způsobem omezena v důsledku kogentní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen „směrnice“), a musí tak být vykládána v souladu s jejím obsahem a účelem. Podle čl. 22 odst. 2 směrnice musí členské státy zajistit, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici (§ 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Spotřebitel se může vzdát ochrany (dovolat se ujednání úvěrové smlouvy i přes její absolutní neplatnost) pouze výjimečně a za podmínky, že si je vědom všech důsledků takového jednání, včetně toho, že je smlouva neplatná a že není povinen plnit nad rámec vrácení dosud nesplacené jistiny v době přiměřené svým možnostem [viz JÄGER, M. Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v procesních souvislostech. Soudní rozhledy, 2025, č. , hodnota, , s. 3 a násl.23. Dále viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie z , datum, , OPR-Finance, C -679/18, bod 35, který se týká porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a rozsudky téhož soudu z 4. 6 2009, Pannon GSM, C -243/08, bod 33, z 21. 2 2013, Banif , jméno FO, , C -472/11, bod 35, z , datum, , Lintner, C -511/17, bod 43, či v rozsudku z , datum, Banco, C -452/18, bod 27, který se týká dohody o novaci spotřebitelského úvěru (rozhodnutí dostupná na www.curia.europa.eu/juris). Viz také rozsudek Krajského soudu v Praze ze , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudek téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (rozhodnutí jsou dostupná na beck-online.cz)].24. Žalovaná na jednu stranu nárok uznala a potvrdila, že si vzala výše uvedený spotřebitelský úvěr a ničeho nezaplatila. Žalovaná se však výslovně nevzdala ochrany poskytované u zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť neuvedla, že je ochotna žalovanou částku zaplatit, přestože si je vědoma, že k tomu není povinna. Naopak uvedla, že není schopna ž