19 C 75/2022-539 – Okresní soud v Kroměříži

1. Odůvodnění tohoto usnesení odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř.2. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži, ve znění doplnění ze dne , datum, č. l. 197, opravy ze dne , datum, č. l. 207, se žalobci domáhají po žalovaném „zdržet se rušení žalobců hlukem, nad míru přiměřenou poměrům v místě a čase, vznikajícím při chovu exotického ptactva v nemovitých věcech v jeho vlastnictví, t.j. na pozemku p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č.p. , Anonymizováno, , na , adresa, a pozemku p. č. , hodnota, zahrada, to vše vedeno na LV č., hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, “. V žalobě tvrdí, že žalovaný se na adresu, kde nyní bydlí se svojí rodinou, přistěhoval a věnuje se chovu exotického ptactva, kdy chová různé druhy papoušků. V žalobě tvrdí, že žalobce má v podílovém spoluvlastnictví nemovité věci a to pozemek p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č.p. , Anonymizováno, , na , adresa, a pozemek p. č. , hodnota, zahrada, to vše vedeno na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, u , právnická osoba, pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště , adresa, . Výlučným vlastníkem vedlejších nemovitých věcí a to pozemku p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č.p. , Anonymizováno, , na , adresa, a pozemku p. č. , hodnota, zahrada, to vše vedeno na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, u , právnická osoba, pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , je žalovaný. Jedná se o sousedící domy č. p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , nacházející se v řadové uliční zástavbě rodinných domů na , adresa, , kdy za stavbami domů od ulice je jejich dvorní část a na ně navazují zahrady. V posledních letech se žalovaný jako soused začal intenzivně věnovat chovu různých druhů papoušků a vznikající situaci z tohoto chovu se obě strany snažily řešit pouze mezi sebou. Hlučnost tohoto chovu papoušků nabírala na intenzitě zejména každoročně od jara až do podzimu. Jejich skřehotání od východu slunce trvalo až do soumraku, intenzita a hlučnost jejich hlasového projevu byla v závislosti na druhu chovaných jedinců a jejich počtu, což vloni se již stalo nesnesitelné. Zejména dle vyjádření žalobců je omezuje hluk v pobytu venku na dvorku a terase přilehlé k domu. , adresa, také proniká do bytu i přes zavřená okna. V ranních hodinách (mezi 4-5 hod.) hluk žalobce budí i přes zavřené okno. K posouzení hlučnosti tohoto chovu si žalobci nechali změřit hlučnost hlasového projevu ptactva, a to Zdravotním ústavem se sídlem v , adresa, , centrem hygienických laboratoří, zkušební laboratoří č., hodnota, a výsledkem byl protokol č. , č. účtu, ze dne , datum, . S žalovaným se snažili dohodnout na možném způsobu řešení celé záležitosti, ale žalovaný přes slovní námitky o hlučnosti tohoto chovu, kterým jsou obtěžováni, nehodlal nic pro snížení hlučnosti udělat a nechtěl se o věci s nimi bavit. Toto měření proběhlo dne , datum, . Ještě před podáním písemné předžalobní upomínky, vyzvali žalovaného předžalobní upomínkou – pokusem o smír ze dne , datum, , aby se pokusil aktivně tuto situaci řešit s nimi a nebral ji na lehkou váhu. Ke smírnému vyřešení celé záležitosti nedošlo, proto žalobci podali předmětnou žalobu.3. V průběhu řízení po vydání tří rozsudků Okresního soudu v , adresa, a tří zrušovacích usnesení odvolacího soudu, žalobci a žalovaný u jednání dne , datum, uzavřeli smír ve znění výroku I. tohoto usnesení. Současně shodně navrhli, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto usnesení.4. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.5. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází.6. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Soud proto účastníky navržený smír schválil. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval.