6 C 359/2025-43 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím jako nevráceného plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), na základě které původní věřitelka vyplatila dvěma platbami ze dne , datum, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, celkem , částka, , což žalovaný dosud nevrátil, ač splatnost pohledávky nastala nejpozději , datum, ; od , datum, proto žalobkyně požaduje také úrok z prodlení. Pohledávku získala od původní věřitelky a další společnosti postoupením, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní výzvu odeslala dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli telefonicky potvrdil soudu svou doručovací adresu. Podle zákona již doručená zásilka (fikcí ve smyslu § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) mu byla vhozena do domovní schránky dne , datum, .3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka (dříve , Anonymizováno, , právnická osoba, .) si s žalovaným dne , datum, prostředky dálkové komunikace potvrdili Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č.l. 8-23), na základě které vyplatila na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, dvěma platbami z téhož dne celkem , částka, (č.l. 24-25) s úročením 1,25 % denně a RPSN 457,50 %. E-mailem ze dne , datum, oznámila původní věřitelka žalovanému předčasné okamžité zesplatnění úvěru s celkovým dluhem , částka, skládajícím se z jistiny , částka, a smluvního úroku , částka, (č.l. 28). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný pro svou nečinnost nezpochybnil, dosud ničeho nevrátil. Smlouvou z , datum, vyjádřila původní věřitelka vůli postoupit pohledávku za žalovaným společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (č.l. 29), která ji smlouvou z následujícího dne postoupila žalobkyni (č.l. 30-31), což žalovanému oznámila (č.l. 32); stejným podáním ze dne , datum, byla žalovanému odeslána (č.l. 33) také předžalobní výzva žalobkyně s 3denní lhůtou k plnění (č.l .32v). Z ostatních předložených důkazů soud nic podstatného nezjistil.5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.7. Žalobkyně přes písemnou výzvu soudu netvrdila (ani neprokazovala), že by původní věřitelka před poskytnutím úvěru jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, což má vliv na uplatněný úrok z prodlení (viz dále). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, musí být věřitel stanovením účinných sankcí dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný získal od žalobkyně , částka, ; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalovaného vychází, nevrátil ničeho. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil uvedenou částkou, kterou je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy však soud zamítl nárok žalobkyně na požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).10. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci úspěšnější žalobkyni, která prokázala odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., náleží (po odečtení neúspěchu) náhrada 34 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek , částka, , odměna zastupujícího advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) po , částka, podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši , částka, .12. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.