6 C 76/2026-66 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru (č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, ), uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Těmito smlouvami získal žalovaný od původní věřitelky úvěry , částka, a , částka, ; za první se zavázal vrátit , částka, v 24měsíčních splátkách po , částka, , tj. nejpozději do , datum, , za druhý se zavázal vrátit , částka, v 24měsíčních splátkách po , částka, , tj. nejpozději do , datum, . Dostal se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacené jistiny , částka, a , částka, spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovanými i běžícími úroky z úvěru a z prodlení. Smlouvou účinnou dne , datum, postoupila původní věřitelka uvedené pohledávky žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému odeslala.2. Žalovaný potvrdil sjednání úvěru i své nedostatky ve splácení. Smlouvy však považuje za nemravné pro výši sjednaného příslušenství a nedomnívá se ani, že by původní věřitelka zkoumala řádně jeho úvěruschopnost. Měla ověřen příjem žalovaného, neznala však skladbu jeho výdajů. Sjednávající zástupkyni se svěřil se závislostí na sázení a s tím, že vyhovění žádosti neočekává, neboť jiné společnosti jej již opakovaně odmítly. Na předložení výpisu běžného účtu tato osoba netrvala a sdělila, že to „nějak udělají“; bylo z něj přitom patrno, že žalovaný se již ocitá v dluhové pasti. Žalovaný požádal o možnost plnění ve splátkách maximální výše , částka, měsíčně.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud jeho souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.4. Soud zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovaným podepsali dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost , částka, a zavázal se za to vrátit , částka, v 24měsíčních splátkách po , částka, (RPSN 115,59 %), tj. nejpozději do , datum, (č.l. 20-22). Učinili tak na základě žádosti žalovaného z téhož dne (č.l. 18), v níž uvedl, že je svobodný, žije v částečně vlastním bydlení, s čistým měsíčním příjmem , částka, (ověřeno výplatní páskou č.l. 19); interní splátky žadatele činily , částka, , externí , částka, a jiné jeho odhadované výdaje činily , částka, . Podle tvrzení žalobkyně, které nepopřel, na tento úvěr zaplatil , částka, .6. Předtím ještě původní věřitelka („, Anonymizováno, “) s žalovaným podepsali dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost , částka, a zavázal se za to vrátit , částka, v 24měsíčních splátkách po , částka, (RPSN 116,66 %), tj. nejpozději do , datum, (č.l. 25-26). Učinili tak na základě žádosti žalovaného z téhož dne (č.l. 24), v níž uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, s čistým měsíčním příjmem , částka, ; interní splátky žadatele nebyly žádné, externí činily , částka, a jiné jeho odhadované výdaje činily , částka, . Podle tvrzení žalobkyně, které nepopřel, na tento úvěr zaplatil , částka, .7. Smlouvou ze dne , datum, , účinnou téhož dne, postoupila původní věřitelka obě pohledávky za žalovaným žalobkyni (č.l. 28-33), což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, (č.l. 34), odeslaným , datum, (č.l. 35). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (č.l. 36-38).8. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíce únor až duben 2023 (č.l. 47-55) plyne stabilně mínusový zůstatek kolem , částka, a obrat řádově o , částka, vyšší než byl jeho deklarovaný (i ověřený) příjem.9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).10. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Měla sice ověřený (nikoli zanedbatelný) příjem žalovaného, jak ale sám podotkl, výdajovou stránku jeho hospodaření vůbec nezkoumala a vyšla pouze z formálně deklarovaného (nadto zjevně nereálného) odhadu. Původní věřitelka tedy neměla žádné informace o skladbě výdajů a schopnosti žalovaného se svým příjmem hospodařit. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem neměla původní věřitelka ani v jednom z posuzovaných případů dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopen či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.11. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“12. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je nesporné, že původní věřitelka přenechala žalovanému na hotovosti celkem , částka, a žalovaný jí dosud zaplatil zpět pouze , částka, . Bezdůvodně se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), obohatil částkou , částka, , kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.13. Vyhověl současně žádosti žalovaného o možnost plnit ve splátkách v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Tím je stanovena nová lhůta splatnosti nároku (viz dále). Výši splátek určil soud s přihlédnutím k žádosti žalovaného a sankční povaze uvedeného ustanovení. Jeho účelem je ochrana společnosti před neuváženým zadlužováním. Soud proto nevyhověl žádosti žalobkyně o určení výše splátek , částka, měsíčně, neboť uvedené ustanovení má přednost před obecnou zásadou ochrany práv věřitele, aby se domohl svého plnění proti dlužníku v co nejkratším (reálném) čase (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).14. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení (viz předchozí odstavec). Podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi