6 C 82/2026-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Žalovaný čerpal po navýšení původního úvěru postupně celkem , částka, , které nevrátil se sjednaným úrokem , částka, do sjednaného data , datum, ani později, ačkoli byl upomínán. Žalobkyně získala pohledávku od původní věřitelky postoupením. Spolu s žalovanou částkou z ní žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Podle zákona již doručená zásilka mu byla vhozena do domovní schránky dne , datum, . O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání, Anonymizováno4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným si prostřednictvím elektronické komunikace potvrdili dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (č.l. 8-12), ve znění dodatků č. , hodnota, ze dne , datum, (č.l. 13-14) a č. , hodnota, ze dne , datum, (č.l. 15-16), na základě které čerpal žalovaný třemi platbami ze dne , datum, , , datum, a , datum, na svůj účet č. , č. účtu, celkem , částka, (č.l. 17-20), což se zavázal vrátit s úrokem , částka, , RPSN ve znění posledního dodatku činila 706 %. Žalovaný v souvislosti s tímto závazkem uhradil zpět celkem , částka, (znovu č.l. 17). Dopisy z , datum, (č.l. 21) a , datum, (č.l. 22, 29) jej původní věřitelka vyzvala k okamžité úhradě úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (čl. 23-25) přenechala původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne , datum, (č.l. 26), odeslaným dne , datum, spolu s předžalobní upomínkou žalobkyně (č.l. 27-28).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).6. Žalobkyně netvrdila, že by původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru neuvedla ničeho a sama v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy; soud proto nepovažoval za nutné ani hospodárné ji v tomto směru jakkoli (opakovaně) vyzývat.7. Uzavřenou smlouvu shledal soud absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Nadto by byla úvěrová smlouva s odkazem na § 547 a již citovaná ustanovení o. z. neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které tisícinásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %.8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný čerpal od původní věřitelky , částka, , z předloženého přehledu vyplynuly jeho platby zpět v celkové výši , částka, . Na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), se tak bezdůvodně obohatil přiznanou částkou, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; ve věci úspěšnějšímu žalovanému však pro jeho nečinnost žádné náklady nevznikly.11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.