8 C 15/2026-54 – Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaný řádně nesplácel, úvěr tedy žalobkyně zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny 20 000 Kč a smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru 8 000 Kč. Dále požadovala smluvní pokutu 3 820 Kč za prodlení od , datum, do , datum, (0,1 % denně z dlužné částky). Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmu, dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka. Pro případ, že by soud neměl nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, navrhla, aby soud nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval, sdělil pouze svoji doručovací adresu. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění dodatků ze dne , datum, a , datum, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to převodem na jeho účet č. , č. účtu, postupně ve dnech , datum, , , datum, a , datum, (viz č.l. 24-26). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z částky úvěru, tj. v tomto případě 8 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Na dluh uhradil 2 427 Kč (viz tvrzení žalobkyně uvedené v žalobě, které žalovaný nezpochybnil). Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, a to dopisem odeslaným dne , datum, (výzva k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku).6. Žalobkyně si k poměrům žalovaného zaznamenala, že byl svobodný, měl základní vzdělání, byl zaměstnaný od ledna 2023 s příjmem 33 242 Kč měsíčně u společnosti , právnická osoba, a jeho výdaje činily 6 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ).7. Žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného na základě výpisů z účtu za červenec až listopad 2024. Průměrný příjem žalovaného v tomto období činil cca 33 528 Kč (výpisy z účtu č.l. 27-36). Totožnost žalovaného ověřila z kopie jeho občanského průkazu (kopie průkazu).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:15. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Soud nejdříve posuzoval, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací a podkladů získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, konkrétně výpisů z účtu. Žalobkyně neuvedla, jakým konkrétním způsobem prověřila a posoudila příjmy a zejména výdaje žalovaného. Netvrdila, že zjišťovala a ověřovala jeho celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí. Rovněž nedoložila, že by zjišťovala, respektive zohlednila, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši, jaká je jeho platební morálka. Nepředložila důkaz o tom, že provedla lustraci žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci zahájených exekucí. Žalobkyně měla zákonnou povinnost důsledného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tu však nesplnila.17. Soud tedy dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v zákoně o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením jeho příjmu, aniž by byla ověřena rovněž výdajová stránka a dluhová zatíženost, nemůže být považováno za dostatečné.18. Jelikož žalobkyně před uzavřením smluv řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, je smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru.19. Žalobkyně na základě této neplatné smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný doposud vrátil 2 427 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil žalobkyni částku 17 573 Kč jako poskytnutou jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru (výrok I.).20. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.21. Jelikož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, poplatky a smluvní pokuta. Žalobkyně nemá právo ani na úroky z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením jistiny. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.