8 C 168/2025-64 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 81 001,62 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, . Touto smlouvou získal žalovaný od žalobkyně úvěr 80 000 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách minimálně ve výši 4 000 Kč. Žalovaný dosud zaplatil jen 2 splátky, tj. 8 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou , datum, , žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu 79 726 Kč a smluvní pokutu 1 275,62 Kč (0,1 % denně z dlužné částky za dobu od dne následujícího po dni k plnění uvedené v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby). Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný smluvní úrok 11 399,94 Kč (úrok 57,99 % ročně z částky 79 726 Kč od , datum, do , datum, ) a náklady na upomínání 1 000 Kč. Předžalobní upomínku žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, .2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si za tím účelem od žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce. Bankovní údaje získala prostřednictvím externí společnosti, která je dále předala ke zpracování další externí společnosti, která provedla analýzu dat pomocí statistických a strojově učených modelů. Žalobkyně žalovaného lustrovala ve veřejných databázích a zjistila, že proti němu nebylo vedeno insolvenční řízení ani exekuce, jeho doklad nebyl v databázi odcizených dokladů a v registru SOLUS měl výbornou platební morálku a splátky jiných dluhů 16 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále vyšla z toho, že žalovaný byl svobodný, neměl vyživovací povinnost k dětem, jeho nejvyšší vzdělání je maturitní a měl příjem 34 000 Kč. Pokud jde o náklady, vyšla žalobkyně z údajů ze SOLUS (splátky 16 000 Kč; žalovaný deklaroval splátky 13 500 Kč a z bankovního účtu byly zřejmé splátky 50 Kč) a z minimálních hodnot, které si stanovila na 4 000 Kč za bydlení (žalovaný měl deklarovat 2 000 Kč, z bankovního účtu byly zřejmé výdaje 2 053 Kč) a na 3 000 Kč za ostatní potřeby domácnosti (žalovaný měl deklarovat 5 000 Kč, z bankovního účtu byly zřejmé výdaje 1 239 Kč). Po odečtu rezervy 500 Kč zjistila, že žalovaný je schopen splácet až 10 500 Kč (34 000-16 000-4 000-3 000-500) měsíčně. Na základě těchto údajů žalobkyně prostřednictvím svého skóringového systému dospěla k závěru, že žalovanému bylo možné úvěr poskytnout.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný nemá žádné námitky. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Žalobkyně s žalovaným , datum, elektronicky podepsali smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem 57,99 % ročně; RPSN činilo 76,18 % (smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, obálka DigiSign.org ze dne , datum, ). Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že žalovaný bude čerpat první tranši úvěru 50 000 Kč do 10 pracovních dnů od účinnosti smlouvy. Žalovaný dále dne , datum, požádal o vyplacení tranše úvěru 30 000 Kč (žádost o čerpání tranše revolvingového úvěru, obálka DigiSign.org ze dne , datum, ). Žalovaný dne , datum, odeslal žalobkyni platbu ve výši 1 Kč (detail pohybu – okamžitá příchozí platba). Žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet vyplatila 50 000 Kč dne , datum, (detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne , datum, ) a 30 000 Kč dne , datum, (detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne , datum, ). Žalovaný dosud uhradil 8 000 Kč (tvrzení žalobkyně, které je v zájmu žalovaného a kterému žalovaný neodporoval). Žalovanému byla , datum, zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva ze dne , datum, vč. podacího lístku).7. K otázce úvěruschopnosti žalobkyně doložila pouze vlastní záznamy, které soud považoval za žalobní tvrzení. Žádné listiny, ze kterých by vyplývaly tam uvedené skutečnosti, žalobkyně nepředložila, a to ani výpisy z účtu žalovaného.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:15. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Podle rozsudku SDEU ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele.17. V projednávané věci vyšla žalobkyně z příjmu 34 000 Kč, který měl sdělit žalovaný. Žalobkyn