7 C 280/2020-47 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], která přestavuje neuhrazenou cenu za pronajaté technické zařízení ve výši [částka] a neuhrazenou smluvní pokutu ve výši [částka] za nevrácení technických přijímacích zařízení, která byla žalovanému pronajata na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. Účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřili, a proto se má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí a nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. V této věci je dána pravomoc soudu a nikoliv [anonymizována tři slova], který podle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala uhrazení dlužné ceny za pronájem technického zařízení a smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení, jedná se tedy o běžný soukromoprávní vztah. Zvláštní senát Nejvyššího správního soudu České republiky řešící tzv. kompetenční spory dle zákona č. 131/2002 Sb. opakovaně dovozuje v takových věcech pravomoc obecných soudů. Lze zmínit např. právní větu rozhodnutí č.j. Konf 27/2008-7 ze dne 9. 9. 2008, jehož právní věta zní:„ O smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“ 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky [právnická osoba]. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací za sjednaných podmínek a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby platit sjednanou cenu. V rámci smlouvy byl mezi právním předchůdce žalobkyně a žalovaným sjednán rovněž pronájem přijímacích zařízení, konkrétně modemu [anonymizováno 9 slov] ready. Převzetí zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému vyúčtováním [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] mj. cenu za pronájem technických zařízení ve výši [částka] a připojovací poplatek ve výši [částka], dále vyúčtováním [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] mj. cenu za pronájem technických zařízení ve výši [částka], vyúčtováním [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] mj. cenu za pronájem technických zařízení ve výši [částka] a vyúčtováním [číslo] ve spojení s vyúčtováním [číslo] se splatností dne [datum] mj. sníženou cenu za pronájem technických zařízení ve výši [částka]. Žalovaný nehradil výše uvedené faktury za poskytované služby, v důsledku čehož právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl rovněž upozorněn na povinnost vrátit nepoškozené a funkční zařízení do [datum]. Jelikož žalovaný zařízení v dané lhůtě nevrátil, vznikla mu dle smluvních ujednání povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokuty dle ceníku společnosti ve výši celkem [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum]. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobkyně a žalovaného) tak, že v souladu s ust. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických telekomunikacích, v platném znění, uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Pokud jde o koncové zařízení, pak soud posoudil vztah účastníků jako nájemní smlouvu dle ust. § 2201 a násl. o.z. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že nárok žalobkyně je po právu, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Jelikož žalovaný neuhradil dlužné částky v termínech splatnosti, dostal se tak do prodlení. Soud proto žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť dle jeho názoru jsou podmínky pro jeho aplikaci v tomto případě naplněny. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky [částka] (zaplacený soudní poplatek), dále [částka] za advokátem učiněné tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) dle 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, [částka] za tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) a [částka] jakožto náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty dle § 137 o.s.ř., neboť advokát žalobkyně je plátcem této daně. 9. Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.