7 C 192/2022-38 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 63 347,76 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], která byla pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 63 347,76 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Do uvedeného data splatnosti však žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, ačkoliv byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“). 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení a sdělením banky, jež si vyžádal, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba úvěru činila 10,50 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr, spolu s úroky a poplatkem za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami z bankovního účtu ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 11,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle smlouvy připsány na jeho bankovní účet (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum], obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Jistina úvěru byla na účet žalovaného zaslána ve dnech [datum] a [datum] (prokázáno sdělením banky, výpisem z účtu žalovaného, přehledem výběrů, úhrad a faktur). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 12 500 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu – přehledem výběrů, úhrad a faktur). Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku). 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 13. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně byla o tom, že při jednání jí soud bude vyzývat k doplnění tvrzení a důkazů o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dopředu písemně informována. 14. Následkem neadekvátního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Soud v tomto směruje odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, v němž SDEU vyslovil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud tak splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti. 15. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uvedla žalobkyně v žalobě a v písemném vyjádření pouze, že žalovaný byl původním věřitelem lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, k čemuž dal žalovaný uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku řádně splatit a že řádně zvážil své možnosti. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného nedošlo u původního věřitele k důvodným pochybám ohledně schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel dále ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Uvedené skutečnosti však zůstávají pouze v rovině tvrzení, když k nim žalobkyně nenavrhla a nepředložila žádné důkazy. Není zřejmé, zda právní předchůdce žalobkyně lustraci