24 C 78/2023-60 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 10 169 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 539 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná však úvěr nesplácela. Zažalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 180 Kč, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 330 Kč, poplatku za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč a smluvní pokuty ve výši 630 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky vyzvána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Žalobkyně se k nařízenému jednání omluvila. 3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 7 000 Kč. V článku II. bod 5 uvedené smlouvy je sjednáno, že si dlužník zvolil službu„ Presto“ za 165 Kč a informační SMS servis za 29 Kč měsíčně. Dle článku 1 Sazebníku činí poplatek za poskytnutí úvěru za úvěr s jistinou od 5 001 Kč do 10 000 Kč 29 % z půjčené částky na 30 dní. V článku 6.4 Všeobecných smluvních podmínek a v článku 3 Sazebníku je uvedeno, že věřitel má právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky po splatnosti (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, informací o spotřebitelském úvěru a sazebníkem). Žalobkyně zaslala na účet žalované v období od [datum] do [datum] pod variabilním symbolem [číslo] platby v celkové částce 7 000 Kč (prokázáno sdělením ČSOB ze dne [datum] a přehledem transakcí žalobkyně). Při prověřování úvěruschopnosti žalované vyšla žalobkyně z informace, že v domácnosti žalované žijí tři osoby, pouze jedna osoba má příjem, dvě osoby příjem nemají. Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 1 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 500 Kč, ostatní zbytné výdaje pak 1 500 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uváděná žalovanou činí 19 000 Kč (prokázáno výpisem posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně měla rovněž k dispozici výpis z účtu žalované za období od [datum] do [datum], z něhož se podává, že počáteční stav účtu byl nulový, ke dni [datum] činil zůstatek 101 Kč (prokázáno výpisem z účtu a bankid výpisem). Dne [datum] byla žalované zaslána upomínka (prokázáno upozorněním na osobní návštěvu ze dne [datum] a potvrzením o odeslání dopisu). Žalované byla dne [datum] právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva, v níž byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 11 627,94 Kč, a to ve lhůtě tří dnů (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím lístkem z téhož dne). 4. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 7. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne [datum] Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). 9. Žalobkyně především dostatečně neověřovala výdaje žalované. Uváděné výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč jsou přitom neobvykle nízké, zejména pokud žalovaná uvedla, že ve společné domácnosti žijí tři osoby. Rovněž ostatní nezbytné výdaje ve výši 500 Kč působí nevěrohodně. Důkladnější prověření úvěruschopnosti žalované a nespoléhání se toliko na údaje uváděné žalovanou bylo namístě i s ohledem na skutečnost, že z výpisů z účtu žalované, které měla žalobkyně k dispozici, vyplývalo, že její měsíční výdaje často převyšovaly její příjmy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně, a smlouva o spotřebitelském úvěru je proto absolutně neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Žalobkyně poskytla žalované dle smlouvy o úvěru částku 7 000 Kč, ačkoliv smlouva o úvěru platně nevznikla, měla proto dle ustanovení § 2993 o. z