24 C 80/2023-71 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 27 830 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 200 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Strany sjednaly poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z jistiny, tedy celkem 4 040 Kč, který přirůstá k jistině. Dále sjednaly úrok ve výši 20 % měsíčně. Žalobkyně požadovala také smluvní pokutu ve výši 484 Kč. Dle smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení po dobu delší než dva měsíce, přičemž žalovaný je dle žalobkyně v prodlení od 1. 7. 2020. Žalovaný dosud zaplatil pouze částku 15 846 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl důkaz listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Žalovaný uzavřel dne 18. 9. 2019 s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatky uvedené ve smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného poplatku ve splátkách ve výši jedné pětiny z dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně 300 Kč. Strany sjednaly jak úrok, tak smluvní sankce za případné nedodržení podmínek. Z výpisů účtu žalobkyně vyplynulo, že žalovaný postupně čerpal úvěr bezhotovostně v částkách 5 000 Kč, 3 000 Kč, 2 000 Kč, 1 800 Kč a 8 400 Kč Celkem tedy žalovaný čerpal částku 20 200 Kč. Dle výpisů k revolvingovému úvěru požadovala žalobkyně po žalovaném ke dni [datum] zaplacení částky 17 711 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 30 000 Kč, bydlí ve vlastním bytě, nemá žádné vyživované osoby, na obživu a bydlení vynakládá výdaje ve výši 0 Kč, ostatní náklady vyčíslil na částku 15 000 Kč. Výplatní páska žalovaného za srpen 2019 dokládá, že jeho příjem v tomto měsíci představoval částku 31 703 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení částky 40 496 Kč předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil nad rámec výše uvedeného nic podstatného pro skutkové či právní posouzení věci. 6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného. 10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 200 Kč. Dle tvrzení žalobkyně zaplatil žalovaný dosud částku 15 846 Kč. 12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a soud ji tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost. 13. Žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se nedostatečně zabývala jeho příjmy i výdaji. Byla doložena pouze jedna výplatní páska, dokládající příjmy žalovaného za jediný měsíc. Tato výplatní páska má však velmi nízkou vypovídací hodnotu, neboť neprokazuje dlouhodobý příjem žalovaného ani nevypovídá nic o tom, že by měl žalovaný stabilní příjem. Nebyla doložena např. pracovní smlouva, ze které by vyplývalo, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Zároveň se žalobkyně ani nepokusila zjistit a ověřit skutečné výdaje žalovaného, přitom je na první pohled zarážející, že by nevynakládal na bydlení žádné výdaje. To platí i v případě vlastního bydlení v bytě, kdy je nutné hradit minimálně náklady na energie, dále připadá do úvahy platba např. příspěvků do fondů oprav, pojištění, daně apod. Není vyloučeno, že si žalovaný vzal na pořízení bytu úvěr (pokud se jednalo o byt v jeho vlastnictví). Také si lze těžko představit, že by žalovaný nemusel vynaložit žádné výdaje na svou obživu. Žalobkyně nepožadovala, aby žalovaný specifikoval, co tvoří tzv. ostatní náklady žalovaného v částce 15 000 Kč, přičemž z ničeho nevyplývá, že by v těchto výdajích byly zahrnuty i náklady právě na bydlení či obživu, naopak je toto nepravděpodobné, když pro tyto výdajové složky byla vyčleněna v žádosti o úvěr zvláštní kolonka. Žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v dostupných veřejných rejstřících, k těmto svým tvrzením však neoznačila důkazy. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně porušila svou povinnost, když před poskytnutím úvěru nezkoumala řádně schopnost žalovaného úvěr splácet. 14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 15. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující. 16. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru. 17. Je