7 C 101/2023-57 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 619 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], která byla pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 382,29 Kč a úrokem ve výši 236,71 Kč splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný však na úvěr nesplatil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv byl k plnění vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud tak ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení a sdělením banky, jež si na návrh žalobkyně vyžádal, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sjednali dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 1 691,15 Kč (při překročení doby splatnosti 3 382,29 Kč) a úrok ve výši 236,71 Kč (úroková sazba 36 % ročně). Úvěr byl splatný v jedné splátce do dne [datum] (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Jistina úvěru byla na účet žalovaného zaslána dne [datum] (prokázáno sdělením banky, potvrzením o provedené platbě). Žalovaný na úvěr do sjednaného data splatnosti neuhradil ničeho. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky bezvýsledně vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo], neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. Soud tak splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem zkoumal z úřední povinnosti. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. 12. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uvedla žalobkyně v žalobě pouze to, že žalovaný byl původním věřitelem lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI a BRKI, přičemž na základě zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Na písemnou výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů o posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nereagovala. Žalobkyní uvedené skutečnosti tak zůstávají pouze v rovině tvrzení, když k nim žalobkyně nenavrhla žádné důkazy. Není zřejmé, zda právní předchůdce žalobkyně lustraci žalovaného v příslušných registrech vůbec provedl. Právní předchůdce žalobkyně nijak nezjišťoval příjmy a výdaje žalovaného či si nevyžádal výpis z jeho bankovního účtu apod. Soud tak uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit s náležitou péčí úvěruschopnost žalovaného nesplnil. 13. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet. 14. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný na úvěr ničeho neuhradil a zbývá mu tak uhradit na jistině úvěru právě částku ve výši 8 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce při využití tzv. domněnky dojití (§ 573 o.z.). Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tedy podle míry úspěchu účastníků v řízení. V posuzované věci byla žalobkyni přiznána částka 8 000 Kč s příslušenstvím, žalovaný byl naproti tomu úspěšn