16 C 121/2024-19 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 553,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 553,27 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že žalobkyně se v důsledku ukončení činnosti předchozího dodavatele žalovaného stala vůči žalovanému dodavatelem poslední instance zemního plynu, a to s účinností od , datum, . Žalobkyně žalovanému vyúčtoval dodávky plynu do odběrného místa fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, se splatností dne , datum, . Přestože byl žalovaný o zaplacení upomínán, žalovanou částku dosud neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně coby dodavatel poslední instance dodávala žalovanému s účinností od , datum, plyn, což žalovanému písemně oznámila, v dopise jej rovněž upozornila na ceník dodávek plynu v případě dodavatele poslední instance (prokázáno oznámením o zahájení dodávek dodavatelem poslední instance). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za uskutečněný odběr v období od , datum, – , datum, částku 22 553,27 Kč fakturou č. , hodnota, splatnou dne , datum, , a to v souladu se svými obchodními podmínkami (prokázáno fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , všeobecnými podmínkami žalobkyně). Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, včetně dodejky).6. Všechny provedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné.7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně se stala dodavatelem poslední instance žalovaného podle § 12a odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle § 12c odst. 4 věty první energetického zákona je dodavatel poslední instance povinen oznámit dotčenému zákazníkovi termín zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky. Podle § 12b odst. 2 energetického zákona jsou zákazník a provozovatel distribuční soustavy povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Četnost zálohové platby pro zákazníka v postavení spotřebitele je měsíční a splatnost zálohové platby činí nejméně 14 kalendářních dní.8. Na základě provedených důkazů bylo ve věci prokázáno, že žalovanému byl s účinností od , datum, dodáván plyn žalobkyní coby dodavatelem poslední instance. Dle § 12b odst. 2 a § 12c odst. 4 energetického zákona byl žalovaný povinen žalobkyni za dodaný plyn zaplatit stanovenou cenu, neboť žalobkyně žalovanému řádně oznámila termín zahájení dodávky včetně ceny. Protože žalovaný netvrdil, že by vzniklý nedoplatek za odebranou energii byť jen částečně zaplatil, je žaloba důvodná, a to včetně příslušenství (úroků z prodlení) požadovaného od prvního dne prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (vzhledem k datu nastalého prodlení žalovaného). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky 903 Kč (zaplacený soudní poplatek), advokát žalobkyně učinil v řízení celkem dva úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „AT“], návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) AT], mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 2x 2 020 Kč (§ 7 bod 5. AT), paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), 974,4 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 6 517,4 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).