15 C 238/2025-29 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 82 156 v 18 pravidelných splátkách po 4 565 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena ve výši 4 551 Kč. Celkovou částku tvoří jistina (40 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (32 440 Kč), poplatku za zpracování a doručení (1 500 Kč) a částka za administrativní činnost (komfortní a flexibilní splácení v hotovosti – 8 216 Kč). Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem (, právnická osoba, ) a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje zaplatit částku 77 688,90 Kč sestávající se z dlužné částky jistiny (38 896,42 Kč) a dlužné části poplatku (38 792,48 Kč), dále kapitalizovaný úrok (7 525,21 Kč) ve výši 14,75% ročně z částky 38 896,42 Kč od , datum, (vznik práva na uhrazení celé dlužné částky) do , datum, , dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení (6 135,64 Kč) ve výši 14,75% ročně z částky 38 896,42 Kč od , datum, (od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky) do , datum, , dále úrok ve výši 14,75% ročně z částky 38 896,42 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 38 896,42 Kč od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez včasné a důvodné omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, že pokud nebude žalobnímu návrhu zcela vyhověno, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně byla vyzvána k doplnění. Žalobkyně se svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující. Navíc již před jednáním byla žalobkyně usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. Na tuto výzvu však žalobkyně nereagovala dostatečným způsobem, když v zásadě odkázala pouze na smlouvu o úvěru, zákaznickou kartu a obchodní podmínky.3. Soud tedy ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř“).4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí.5. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaná podpisem stvrdila, že hotovost v částce 40 000 Kč převzala (prokázáno smlouvu o úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli celkem částku ve výši 82 156 v 18 pravidelných splátkách po 4 565 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena ve výši 4 551 Kč. Celkovou částku tvoří jistina ve výši (40 000 Kč) a poplatek sestávající se z pevného úroku (32 440 Kč), poplatku za zpracování a doručení (1 500 Kč) a částka za administrativní činnost - komfortní a flexibilní splácení v hotovosti – 8 216 Kč (vše prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ). Z čl. 9 vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o úvěru). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, (prokázáno smlouvou postoupení včetně přílohy - seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, adresované žalované). Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne , datum, včetně podacího archu).6. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet především po zhodnocením informací poskytnutých žalovanou. Na základě zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná pracuje jako , Anonymizováno, s čistým měsíčním příjmem 21 405, ostatní příjmy jsou ve výši 6 460 Kč, dále je zde uvedeno, že dalším příjmem domácnosti je 27 000 Kč. Ze zákaznické karty soud také zjistil, že žalovaná uvedla, že nemá žádné kreditní karty, či jiné půjčky. (zákaznická karta ze dne , datum, ).7. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč právním předchůdcem žalobkyně v hotovosti žalované i skutečnost, že žalovaná uhradila částku ve výši 2 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalované, když se spokojila s pouhým tvrzením žalované o příjmu, jakékoli další skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o poskytnutí úvěru, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, stravu a další základní životní potřeby, či další poskytnuté zápůjčky). Tedy žalobkyně zkoumala jen příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalované lze úvěr schválit. Při příjmu cca 21 000 Kč, a nezjištěných výdajích, kdy nebyl předložen ani výpis z účtu, by měly být vyvolány vážné pochybnosti o možnosti poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil se sdělením žalované o příjmu, nikterak nezkoumal výdaje (náklady na domácnost, dopravu, osobní potřeby včetně stravy). Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.8. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena , datum, ), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr vychází ze stanoviska generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i