14 C 245/2025-30 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 12.9.2025, domáhala na žalovaném zaplacení částky 31 070 Kč s příslušenstvím. Podanou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne , datum, způsobil při fyzickém napadení poškozeného , jméno FO, ve vlaku číslo 9315 v době od 7:00 do 7:10 hodin mezi zastávkami , adresa, poškození zdraví, které si vyžádalo ošetření ve , adresa, . Odpovědnost žalovaného za poškození zdraví byla potvrzena trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 26. 2024. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném úhradu nákladů na léčení způsobené protiprávním jednáním žalovaného (pojistný regres) podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.2. Žalovaný, který je ukrajinským státním příslušníkem, se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je státním občanem Ukrajiny a v řízení je tak dán mezinárodní prvek, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba věc projednat a rozhodnout.Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), tak v poměrech projednávané věci má při stanovení mezinárodní příslušnosti přednost dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001, vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. Citovaná smlouva však neobsahuje zvláštní jurisdikční pravidla pro mimosmluvní závazky (pojistný regres), proto soud určil pravomoc k projednání dané věci dle článku 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis, podle něhož „osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události.“ Vzhledem k tomu, že ke škodné události došlo na území České republiky, je pravomoc českého soudu k projednání a rozhodnutí věci dána. Rozhodným ve věci je z téhož důvodu právo české, a to s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rasy (ES) č. 864/2007 ze dne 11.7.2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), podle jehož článku 4 odst. 1 nařízení Řím II „rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, je právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti“.4. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, a to v souladu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně výslovně souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání; souhlas žalovaného se podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, neboť nereagoval na výzvu k vyjádření k navrženému postupu.5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl důkazy předložené účastníky, z nichž učinil především následující skutková zjištění:Z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , datum právní moci a vykonatelnosti ke dni 20.6.2024, soud zjistil, že obviněný , Jméno žalovaného, (žalovaný) byl odsouzen za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců s podmíněným odložením výkonu na zkušební dobu v délce 12 měsíců. Obviněný byl uznán vinným z toho, že dne , datum, v čase mezi 7:00 až 7:10 hodin mezi zastávkami , adresa, ve vlaku číslo 9315 jedoucím směrem do , Anonymizováno, po předchozí slovní rozepři úmyslně fyzicky napadl poškozeného , jméno FO, , tak, že jej udeřil pěstí do oblasti levé horní části obličeje, čímž mu způsobil dvojitou zlomeninu levého lícního oblouku, zlomeninu přední a zevní stěny levé čelistní dutiny, zlomeninu spodiny a zevní strany levé očnice a rozestup švů mezi čelní a lícní kostí vlevo, což si vyžádalo lékařské ošetření včetně operačního zákroku, s tím, že poškozený byl v pracovní neschopnosti do 30.4.2024.Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne 21.6.2024 a rozpisu plateb k náhradě léčení ze dne 21.6.2024, vyúčtování zdravotní péče ze dne 6.9.2024 a rozpisu plateb ze dne 6.9.2024 soud zjistil, že celkové náklady léčení poškozeného, které žalobkyně uhradila za svého pojištěnce (poškozeného , jméno FO, ), činí částku 32 070 Kč (náklady ambulantní péče 19 567,24 Kč, náklady ústavní péče 11 809,04 Kč, náklady na léčiva 346,20 Kč, náklady na dopravu 347,07 Kč, ostatní náklady 0,45 Kč).Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu dopisem ze dne 11.9.2024, doručeným žalovanému dne 30.9.2024 (doručenka k zásilce). Splatnost byla stanovena na 15 dnů ode dne doručení výzvy k úhradě, tedy do 15.10.2024.Z dohody o splátkovém kalendáři ze dne 16.10.2024 vyplynulo, že žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni co do důvodu a co do částky 32 070 Kč a tento dluh se zavázal splácet v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, počínaje měsícem listopad 2024, pod ztrátou výhody splátek.6. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru že dne , datum, ve vlaku číslo 9315 v době od 7:00 do 7:10 hodin mezi zastávkami , adresa, žalovaný fyzicky napadl poškozeného , jméno FO, , kterému způsobil zranění, jejichž léčení si vyžádalo vynaložení nákladů ze všeobecného zdravotního pojištění v celkové výši 32 070 Kč, které za svého pojištěnce (poškozeného , jméno FO, ) uhradila žalobkyně. Odpovědnost žalovaného poškození zdraví poškozeného , jméno FO, vyplynula z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Žalovaný dluh neuhradil, přestože tento uznal co do důvodu a výše v dohodě o splátkovém kalendáři. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu dopisem doručeným dne 30.9.2024. Uhrazení dluhu, s výjimkou úhrady částky 1 000 Kč, nebylo tvrzeno, a tedy ani prokazováno.7. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.8. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil povinnost stanovenou § 146 odst. 1 trestního zákona nedopouštět se jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví, jakož i povinnost prevenční ve smyslu § 2900 o.z., v důsledku čehož způsobil poškozenému škodu na zdraví. Žalobkyně, která uhradila z titulu veřejného zdravotního pojištění za náklady léčení svého pojištěnce částku v celkové výši 32 070 Kč, na kterou žalovaný uhradil toliko částku 1 000 Kč, tak má v souladu s § 55 zákona č. 48/1997 Sb. právo na náhradu těchto vynaložených nákladů, včetně úroků z prodlení z žalobou požadovaných částek. Úroky z prodlení soud žalobkyni přiznal dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti, která nastala na základě písemné výzvy žalobkyně dne 15.10.2024. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I rozhodnutí.9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náhrada nákladů řízení, které soud žalobkyni při absenci právního zastoupení přiznal, se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 243 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Min