17 C 37/2026-43 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 22 845,08 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvo o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 25 000 Kč, který žalovaná čerpala převody na svůj účet. Celkem za trvání úvěrového vztahu žalovaná čerpala 33 099 Kč a splatila 17 564 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými splátkami. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované lustrací v registrech, posouzením příjmové a výdajové situace pomocí statistických modelů a zjišťováním kreditního skóre. Úvěr byl zesplatněn pro porušení podmínek splácení žalovanou ke dni , datum, a žalobkyně požaduje zaplatit 20 840,16 Kč na jistinu, poplatky za pojištění 404,92 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč, roční úrok a zákonný úrok z prodlení. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně měla údaje o žalované, že má příjem 22 000 Kč, je předpoklad nové splátky 1 000 Kč, žalovaná splácí dále částku 8 371 Kč, životní minimum dospělého člena domácnosti je 5 995 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 47 000 Kč, normativní náklady na bydlení 7 098 Kč, žalovaná sdělila měsíční výdaje domácnosti 4 000 Kč. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy sdělila věřiteli, že je svobodná, má jedno dítě, zaměstnanec s příjmem 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 47 000 Kč a výdaje domácnosti 6 000 Kč měsíčně, věřitelka lustrovala žalovanou v registrech s negativním výsledkem. Z úvěrové zprávy žalované bylo zjištěno, že žalovaná má další dva existující splátkové kontrakty, kdy výše měsíčních splátek činí celkem 8 371 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a příjem ze zaměstnání 22 000 Kč, zaměstnavatelem je , právnická osoba, od ledna 2024. S žalovanou byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 25 000 Kč, zavázala se splácet, Anonymizováno, měsíční splátku 4 % z dlužné částky. Žalovaná čerpala na koupi mobilního telefonu Apple iPhone 15 z úvěru částku 24 588 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet splátkami ve výši 1 289 Kč měsíčně. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad má soud za prokázané, že kromě částky 24 588 Kč dále na úvěr čerpala postupně celkem 33 099 Kč a na smlouvu celkem splatila 17 564 Kč, jak vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Z výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala ke splacení celého úvěru prostřednictvím právního zástupce, doručení dokládá podací arch. Z úvěrových podmínek žalobkyně soud nezjistil žádné ve věci relevantní skutečnosti.4. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně na základě smlouvy z , datum, poskytla žalované úvěr, který žalovaná čerpala v celkové výši 33 099 Kč. Žalovaná k prověření úvěruschopnosti sdělila své příjmy a svou životní situaci, žalobkyně provedla lustraci v dostupných rejstřících, spočítala životní minimum žalované a členů její domácnosti a normativní náklady na bydlení. Žalovaná se zavázala úvěr řádně splácet pravidelnými splátkami, na úvěr splatila částku 17 564 Kč. Žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z. a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. I v případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyní ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. V tomto případě si žalobkyně obstarala údaje od žalované, která sdělila, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, pracuje s příjmem 22 000 Kč měsíčně, příjmy celé domácnosti jsou 47 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 6 000 Kč. Dále žalobkyně lustrovala žalovanou v dostupných rejstřících, ověřila, že nemá exekuci a nemá záznam v insolvenčním rejstříku. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná má další dva existující splátkové kontrakty, kdy výše měsíčních splátek činí celkem 8 371 Kč, ve stejné době jako o předmětný úvěr žádala žalovaná o čtyři úvěry na částky 120 000 Kč, 120 000 Kč, 300 000 Kč a 700 000 Kč, jednu žádost odvolala a tři byly odmítnuty, což by mohlo svědčit o nepříznivé situaci žalované. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen je v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, když neměla z údajů zjištěných o žalované důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet úvěr ve sjednané výši. Žalovaná byla jediným dlužníkem ze smlouvy, nelze proto zcela přihlížet k příjmům ostatních členů domácnosti, obzvláště za situace, kdy není ověřen jejich skutečný příjem a nebylo zjiš