4 C 188/2021-39 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku [částka] se současným závazkem žalované vrátit žalobkyni částku [částka] (navýšeno o poplatky v celkové částce [částka]), a to ve 43 týdenních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni doposud částku [částka], žalobkyně požaduje pouze částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení žalované. 2. K ústnímu jednání dne [datum] se žalovaná nedostavila, předvolání se žalobou měla doručeny fikcí dne [datum]. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o.s.ř.. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku [částka], žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s poplatky v celkové výši [částka], celkem tedy [částka], a to ve 43 týdenních splátkách po [částka]. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaná uhradila na pohledávku z této smlouvy částku [částka]. Žalovaná byla upomínána žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. 4. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ a dospěl k závěru, že tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Dle smlouvy žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázala se zaplatit věřiteli poplatky v částce [částka], celkem tedy [částka]. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto v souhrnu tvoří téměř 60 % z půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatkům a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí [název soudu] [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek. Názor [anonymizováno] soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. 5. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku z této smlouvy uhradila částku [částka], zbývá jí tedy doplatit [částka], jak žalobkyně správně požaduje. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit uvedenou částku společně se zákonným úrokem z prodlení z dlužných částek, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum], který dle podacího lístku věřitel odeslal dne [datum] a poskytl ve výzvě žalované lhůtu 10 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na desetidenní lhůtu se žalovaná ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 6. Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlé období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a tím i absenci ujednání o době plnění se mohla žalovaná ocitnout v prodlení až poté, co byla věřitelem o plnění požádána (§ 1958 odst. 2 o.z.). Za výzvu k úhradě soud pokládá oznámení o postoupení pohledávky, žádná dřívější soudu doložena nebyla. Věřitel v tomto dopise poskytl žalované lhůtu 10 dnů k úhradě dluhu, až po jejím uplynutí, tj. [datum], mohlo tedy nastat prodlení žalované. 7. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., žalobkyně měla v tomto sporu převážný procesní úspěch, neúspěch ohledně příslušenství lze pokládat pouze za nepatrný, má proto nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně představují odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. po [částka] (tj. [částka]), 3x režijní paušál po [částka] dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. [částka]), dále odměnu za 1 úkon právní služby dle § 7 vyhlášky v částce [částka] a 1 režijní paušál dle § 13 vyhlášky v částce [částka], 21 % DPH v částce [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši [částka], tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku [částka]. V daném případě bylo ohledně prvních tří úkonů právní služby postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje [částka] a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení zaplatí žalovaná v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 8. Výrokem IV. soud uložil žalované zaplatit na účet [název soudu] nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod 2 ve spojení s položkou [číslo] bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].