4 C 291/2020-31 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku [částka] se současným závazkem žalované vrátit žalobkyni částku [částka] (navýšeno o poplatek [částka]), a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni doposud pouze částku [částka]. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaná se dostavila a vyjádřila svůj nesouhlas se žalobou. Jednak uvedla, že již vše uhradila, nicméně zástupkyně [právnická osoba] paní [příjmení] se dopustila zpronevěry, splátky klientů si ponechávala. Důkazem o úhradě celé dlužné částky však žalovaná nedisponovala. Dále žalovaná namítla promlčení nároku. Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně dle § 101 odst. 3 o.s.ř.. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku [částka], žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s poplatkem v částce [částka], celkem tedy [částka], a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] a jedné splátce ve výši [částka]. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaná uhradila na pohledávku z této smlouvy částku [částka]. Žalovaná byla upomínána žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o půjčce“ a dospěl k závěru, že tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. platného a účinného do 31. 12. 2013 (tj. v době uzavření smlouvy) za užití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku. Dle této smlouvy žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázala se zaplatit věřiteli poplatek v částce [částka], v součtu tedy zaplatit částku takřka dvojnásobnou (celkem [částka]). Soud pokládá za naprosto neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o poplatky, až tyto v souhrnu tvoří téměř [anonymizováno] z půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není vůbec zřejmé, jak byl poplatek určen, proč byl určen právě v této výši, co má pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatku a jeho nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tento poplatek za rozporný s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o půjčce, neboť požadovaný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č.j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, č.j. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, č.j. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek od [právnická osoba] (typově shodné smlouvy). Názor krajského soudu na problematiku souhrnných poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o půjčce soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.. V daném případě se žalovaná bezdůvodně obohatila okamžikem přijetí plnění, tj. dnem [datum] (den uzavření smlouvy, kde bylo konstatováno, že žalovaný finanční částku tohoto dne také obdržela). Tímto okamžikem počala běžet tříletá promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., která skončila dnem [datum]. Žaloba byla podána až dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby. Žalovaná promlčení namítla, soud proto žalobu zamítl. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., procesní úspěch měla žalovaná, žádné náklady řízení jí však nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1b) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].