4 C 292/2020-36 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku [částka] se současným závazkem žalovaného vrátit žalobkyni částku [částka] (navýšeno o poplatky v celkové částce [částka]), a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil žalobkyni doposud pouze částku [částka]. 2. K ústnímu jednání dne [datum] se účastníci nedostavili, žalobkyně měla předvolání doručeno dnem [datum] a žalovaný fikcí dnem [datum], soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s poplatky v celkové výši [částka], celkem tedy [částka], a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [anonymizováno] a jedné splátce ve výši [částka]. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaný uhradil na pohledávku z této smlouvy pouze částku [částka]. Žalovaný byl upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. 4. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o půjčce“ a dospěl k závěru, že tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Dle této smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázal se zaplatit věřiteli poplatky v částce [částka], celkem [částka]. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být úrok (v daném případě [anonymizováno] ročně), svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto v souhrnu tvoří přes [anonymizováno] z půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatkům a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č.j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26.7.2017, č.j. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30.1.2019, č.j. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. 5. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o zápůjčce soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaný žalobkyni na pohledávku z této smlouvy uhradil částku [částka], zbývá mu tedy doplatit [částka], což je částka, kterou je dle výroku I. žalobkyni povinen zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum], který dle podacího lístku věřitel odeslal dne [datum] a poskytl ve výzvě žalovanému lhůtu 10 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne [datum] a s ohledem na desetidenní lhůtu se žalovaný ocitl v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Ve zbytku soud nárok žalobkyně žalobou uplatněný jako nedůvodný zamítl (výrok II.). 6. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., převážný úspěch ve věci měl s ohledem na žalované příslušenství žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. 7. Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].