5 C 144/2019-271 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně vypořádání společného jmění účastníků tak, aby do výlučného vlastnictví žalovaného byly přikázány: stavba [adresa] – rodinný dům, stojící na pozemku p. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaná na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy pro k. ú. a obec Klatovy (dále jen rodinný dům), rodinná hrobka – hrobové zařízení, jež je součástí hrobového místa [číslo] na hřbitově [anonymizována dvě slova]. [jméno] v [obec] (dále jen hrobka), osobní automobil zn. Volkswagen Golf [anonymizováno], [registrační značka], osobní automobil zn. Nissan Primera, [registrační značka], kožená sedací souprava vínové barvy, obraz Poslední večeře [anonymizováno], pohledávka na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] další pohledávky na bankovních účtech vedených na jméno žalovaného. Konstatovala, že manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], jež nabyl právní moci [datum]. Manželství bylo bezdětné. Skutková tvrzení žalobkyně budou popsána níže společně s obranou žalovaného u jednotlivých součástí společného jmění. 2. Žalovaný tvrdil, že rodinný dům, rodinná hrobka, osobní automobil Volkswagen Golf combi, kožená sedací souprava, obraz Poslední večeře [anonymizováno] nejsou součástí SJM, ve vyjádření ze dne [datum] (č. l. 49 spisu) navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že je ochoten vyplatit žalobkyni poměrnou část hodnoty osobního automobilu Nissan Primera, kožené sedací soupravy i uvedeného obrazu. V závěrečném návrhu uvedl, aby mu byla uložena povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl za movité věci, když rodinný dům do SJM nepatří. 3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 4. Ze spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaný podal dne [datum] návrh na rozvod manželství. Soud manželství účastníků uzavřené dne [datum rozhodnutí] rozvedl rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum]. Tehdy soud dospěl k závěru, že příčinou rozvratu manželství byla vzájemná neochota manželů řešit spory cestou smírnou, manželé si vzájemně nedůvěřovali, nebyli schopni spolu žít (viz obsah odůvodnění uvedeného rozsudku). Účastníci po rozvodu manželství vedli obsáhlou korespondenci o vypořádání společného jmění prostřednictvím svých právních zástupců, jak doloženo dopisy ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], konsenzu nedosáhli. Žalobkyně proto podala návrh soudu, aby ten rozhodl tak, jak umožňuje ustanovení § 740 o. z. Soud o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků rozhodoval podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění, tj. ke dni [datum] podle § 740 druhá věta o. z. 5. Žalobkyně jako součást společného jmění označila rodinný dům s tím, že jeho výstavba byla zahájena, realizována a následně zkolaudována za trvání manželství. Žalovaný brojil tím, že rodinný dům je v jeho výlučném vlastnictví, neboť on byl výlučným stavebníkem, rodinný dům byl postaven na pozemku v jeho výlučném vlastnictví a za jeho výlučné finanční prostředky získané prodejem pozemků, které měl ve výlučném vlastnictví. Žalobkyně do výstavby nevložila ani jednu korunu. 6. Z informace o pozemku bylo prokázáno, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům. Z dílčích, pravomocných kolaudačních rozhodnutí Městského úřadu Klatovy ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo prokázáno, že Městský úřad v Klatovech dne [datum] vydal stavební povolení na výstavbu rodinného domu, když dílčím kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum] bylo povoleno užívání kovářské dílny pro podnikání u rozestavěného domu v [část obce] a druhým kolaudačním rozhodnutím z [datum] bylo povoleno užívání stavby rodinného domu o jedné bytové jednotce v [obec] – [část obce] na pozemku [číslo] v k. ú. [adresa] [část obce]. Pozemek [číslo] v k. ú. [obec] byl a je ve výlučném vlastnictví žalovaného, jak bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí (č. l. 94 spisu). Lze tedy uzavřít, že rodinný dům byl vystavěn na pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného (což žalobkyně ani nerozporovala). V obou výše uvedených rozhodnutí byl uveden pouze žalovaný. Lze uzavřít, že 7 měsíců po uzavření manželství žalovaný požádal o stavební povolení, stavba kovářské dílny byla zkolaudována [datum] a stavba rodinného domu [datum] (právní moc rozhodnutí [datum]). V této souvislosti je třeba uvést, že stavba rodinného domu [adresa] je stavbou pro bydlení, která svým stavebním uspořádáním odpovídá požadavkům na rodinné bydlení, v níž je více než polovina podlahové plochy místností a prostorů určena k bydlení. Součástí domu jsou prostory kovářské dílny, jak zřejmé ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] a provázanost prostor obytných s prostory dílny byla zřejmá z již obou kolaudačních rozhodnutí, kdy mezi prostory byly třeba osadit požární dveře. Celá stavba byla zkolaudována a bylo jí přiděleno jedno číslo popisné, tedy jde o jednu nemovitou věc. Soud uzavřel, že stavba rodinného domu byla vybudována (od stavebního povolení po kolaudaci) za trvání manželství, tedy vznikla jako věc v právním slova smyslu za trvání manželství, a to na pozemku ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalovaný sice při výstavbě rodinného domu jednal se stavebním úřadem, je jako výlučný vlastník rodinného domu zapsán do katastru nemovitostí, avšak zápis do katastru nemovitostí má toliko evidenční charakter. Tyto skutečnosti bez dalšího nevedou k závěru, že je výlučným vlastníkem rodinného domu a tedy, že rodinný dům není součástí společného jmění. Žádný z účastníků ani netvrdil, že by mezi nimi byla dohoda o tom, že rodinný dům je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalobkyně sama v účastnické výpovědi uvedla, že po uzavření manželství bydleli účastníci v bytě v [obec], poté jí žalovaný řekl, že zbudují rodinný dům, v němž po jeho výstavbě společně žili, žalobkyně se starala o chod společné domácnosti, pomáhala žalovanému v jeho podnikání v kovářské dílně, což potvrdil i svědek [příjmení] [příjmení] (bývalý zaměstnanec žalovaného). Jestliže tedy za trvání manželství vznikla stavba rodinného domu, což byl daný případ, tak rodinný dům tvoří součást společného jmění v intencích § 709 odst. 1 o. z. 7. Pokud žalovaný tvrdil, že na zaplacení výstavby rodinného domu byly použity výhradně jeho prostředky, pak bylo na něm, aby to prokázal. Důkazní břemeno v tomto směru tížilo jeho, proto byl soudem poučen v intencích § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání. Nebylo na žalobkyni, aby prokazovala, že na výstavbu rodinného domu byly užity prostředky ze SJM, neboť dle § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství. Žalovaný byl ten, kdo tvrdil, že rodinný dům nepatří do společného jmění manželů, tedy je výjimkou ze společného jmění ve smyslu § 709 odst. 1 písm. d) o. z. Zde bylo rozhodující, zda žalovaný prokáže nejen, že disponoval (tedy měl ve výlučném vlastnictví) dostatečnými finančními prostředky na výstavbu rodinného domu, ale i že tyto jeho výlučné prostředky do výstavby rodinného domu investoval (k tomu lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Žalovaný tvrdil, že stavbu rodinného domu pořídil výlučně ze svých prostředků, které měl před uzavřením manželství z majetkového vyrovnání z jeho první manželkou a z prodeje jeho výlučných pozemků, kdy takto měl k dispozici [částka], které hodlal použít k výstavbě. Jeho tvrzení, že disponoval výlučnými finančními prostředky před uzavření manželství ve výši [částka], bylo dostatečně prokázáno kupními smlouvami ze dne [datum], [datum], [datum] a ze dne [datum] (viz listinné důkazy na č. l. 82, 84, 126, 128 spisu), kdy žalovaný nabyl před uzavřením manželství vlastnické právo k pozemkům p. [číslo] v [obec], které následně prodal za kupní cenu [částka] a [částka]. Rovněž tvrdil, že z předchozího manželství mu bylo vyplaceno v rámci vypořádání SJM [částka], což bylo prokázáno v rozsahu částky [částka] rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (právní moc [datum rozhodnutí]), podle něhož mu [jméno] [příjmení] byla povinna zaplatit na úplné vypořádání částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku. V této souvislosti bylo nadbytečné provádět důkaz spisem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. [spisová značka] v řízení o rozvod prvního manželství žalovaného, proto byl tento důkazní prostředek zamítnut. Tedy žalovaný prokázal, že disponoval, a to před uzavřením manželství, částkou [částka]. Bylo dále na něm, aby prokázal, že tuto částku skutečně investoval do výstavby rodinného do