5 C 258/2021-44 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, Konstatovala, že její právní předchůdce, [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši [částka]. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru [částka] a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], který byl splatný [datum]. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu v rámci webového rozhraní byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému upomínku ze dne [datum]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, v tomto směru dospěl ke kladnému závěru. Vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího seznamu a přílohy [číslo] jakož i z oznámení o postoupení pohledávky datované [datum]. Z těchto listin vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v seznamu postoupených pohledávek přešly na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne [datum], který byl dán téhož dne k poštovní přepravě, jak doloženo podacím lístkem. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o úvěru bylo prokázáno, že ta byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], a to prostřednictvím webových stránek. V uvedené smlouvě se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] do [datum], žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatku za hotovostní čerpání úvěru ve výši [částka] uhradit do [datum]. Z předloženého sdělení [anonymizováno] banky bylo prokázáno, že majitelem účtu číslo [bankovní účet] uvedeného jako bankovní účet klienta v úvěrové smlouvě, je žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu bylo prokázáno, že na něj dne [datum] společnost [právnická osoba] převedla částku [částka]. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z.. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě je totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z.. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Soud považuje dané právní jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném poplatek, aniž by bylo uvedeno, jak byl určen a proč právě v dané výši, to je ve výši [částka]. Není rovněž patrný, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Poplatek v daném případě u úvěru [částka] činí částku [částka], tedy 107% poskytnutého úvěru. Tato výše odměny vztažmo k půjčené částce je odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel si navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalšího poplatku v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka splacená dlužníkem má fakticky přesáhnout částky zapůjčené. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Úrok v daném případě nebyl předmětem sporu. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže požadovat právní ochranu odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie nemůže být bezbřehá. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisu upravujících tzv. bezdůvodné obohacení konkrétně dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky skutečně právním předchůdcem žalobkyně žalovanému poskytnuté, tedy částky [částka], když do zbývající části předmětu sporu to je co do částky [částka] představující smluvený poplatek žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Taková to výzva byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky datovaném [datum], která byla dána k poštovní přepravě [datum] jak doloženo podacím lístkem. V uvedeném oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě peněžitého plnění do tří dnů. Ve smyslu § 573 o. z., dnem doručení tohoto oznámení je datum [anonymizováno] [číslo]. Tedy do tří dnů měl žalovaný plnit žalobkyni, to znamená do [datum]. Pokud tak neučinil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z., a je povinen hradit z peněžitého plnění též úrok z prodlení, jehož výše k datu prodlení, to je k [datum] činila 8,25% ročně dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. S ohledem na tento závěr soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy poměr úspěchu obou účastníků ve věci je shodný. Soud proto vyslovil, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.