8 C 251/2023-35 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 10 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 511,33 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se domáhá pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované, se zákonným úrokem z prodlení, když žalobkyně se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla společnosti [právnická osoba], a to na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž v souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i celkovou částku ve výši 14 485 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 671 Kč, z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 314 Kč. Dále si pak žalovaná sjednala rovněž doplňkové pojištění, za něž se zavázala zaplatit částku ve výši 2 340 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 28 825 Kč, odpovídající součtu poskytnuté jistiny, úhrad za služby a pojistného, se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 370 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkovou částku ve výši 1 600 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaná tedy dluží žalobkyni jistinu ve výši 10 400 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 12 000 Kč a částkou žalovanou zaplacenou ve výši 1 600 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 511,33 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny 10 400 Kč od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 511,33 Kč představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny od [datum] do data uzavření smlouvy postoupení pohledávky, tj. do [datum]. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 2993 občanského zákoníku (dále jen o. z.) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 4. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] na straně jedné a žalovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále poplatek v celkové částce 14 485 Kč, tvořený součtem kapitalizovaného úroku ve výši 9 671 Kč, částky poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 314 Kč, když žalovaná si navíc sjednala i doplňkové pojištění, za něž se zavázala zaplatit částku ve výši 2 340 Kč, tzn. že žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši 28 825 Kč, a to formou 78 týdenních splátek po 370 Kč. Podpisem uvedené smlouvy žalovaná potvrdila, že při jejím uzavření převzala v hotovosti celou částku úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru pak byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, které byly soudu rovněž k důkazu předloženy. Žalovaná své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy řádně neplnila, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Celkem měla žalovaná z titulu výše uvedené smlouvy uhradit dle žalobních tvrzení, která nebyla v řízení nijak zpochybněna, pouze částku v celkové výši 1 600 Kč, jak vyplynulo i ze žalobkyní předložené tabulky umoření. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum] mezi obchodní společnostní [právnická osoba] jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. 5. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné úvěrové smlouvy, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných celkových nákladů úvěru v podobě poplatku v souhrnné výši 14 485 Kč dospěl shodně jako žalobkyně k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská, tj. smlouva mezi podnikatelem a spotřebitelem, v níž jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, zakázána. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu, tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne [datum] a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání. Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 6. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o spotřebitelském úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení souhrnného poplatku v celkové výši 14 485 Kč (bez sjednaného pojistného), tzn. že tento poplatek u poskytnutého úvěru v částce 12 000 Kč činí cca 120,71 % samotné částky úvěru. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rov