10 C 178/2024-38 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, domáhala na žalovaném zaplacení celkem , částka, s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným dne , datum, , Anonymizováno, o , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , a to převodem na žalovaným udaný bankovní účet. , Anonymizováno, byl ke dni , datum, zesplatněn pro prodlení s jeho úhradou. Tento dluh žalovaný dosud neuhradil. Výzva k zaplacení dluhu z , Anonymizováno, zůstala ze strany žalovaného bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o , Anonymizováno, č. , hodnota, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému , Anonymizováno, , Anonymizováno, až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle ustanovení 2.1.7 , Anonymizováno, , Anonymizováno, splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k , Anonymizováno, . dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy.4. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, z titulu výše uvedené , Anonymizováno, , Anonymizováno, .5. Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že jím žalobkyně přistoupila k zesplatnění , Anonymizováno, ze shora uvedené , Anonymizováno, smlouvy ke dni , datum, pro prodlení žalovaného s úhradou.6. Žalobkyně upomínala a vyzývala žalovaného k úhradě dluhu, jak bylo prokázáno upomínkami a výzvami k úhradě. Naposledy se tak stalo předžalobní výzvou ze dne , datum, .7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podstatnými náležitostmi smlouvy o , Anonymizováno, jsou dle § 2395 cit. zákona ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky, což bylo v případě hodnocené úvěrové smlouvy splněno.9. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.10. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaný v závazkovém vztahu vystupoval v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal za poskytnuté , Anonymizováno, , Anonymizováno, zaplatit , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , Anonymizováno, % měsíčně, tj. , Anonymizováno, % ročně. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování částky, kterou je úvěrovaný povinen , Anonymizováno, v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Výše takto sjednaného úroku mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy.11. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal od žalobkyně peněžité plnění ve výši , částka, , aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný případně obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení přitom nevyšlo najevo, že by byl žalovaný ve prospěch úvěru nějaké plnění uskutečnil. Žalovaný v průběhu řízení relevantním způsobem neprokázal, že by byl poskytnuté finanční prostředky ve výši , částka, uhradil, nárok žalobkyně nezpochybnil, resp. neuplatnil jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu celého poskytnutého (nevráceného) plnění ve výši , částka, . Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byl žalovaný požádán o vrácení poskytnutého plnění (coby bezdůvodného obohacení). Tak se dle listinných důkazů stalo až výzvou ze dne , datum, , podanou k poštovní přepravě téhož dne, jak bylo zjištěno z podacího lístku. Je třeba vyjít z toho, že výzva žalovanému došla dne , datum, (§ 573 o. z.). Jelikož byl žalovaný vyzván splnit dluh do 10 dnů od obdržení výzvy, ocitl se žalovaný dne , datum, již v prodlení se splněním své povinnosti.12. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na převážném procesním úspěchu žalobkyně, jež byla s uplatněným nárokem úspěšná v rozsahu , Anonymizováno, %. Při zjišťování převážného úspěchu ve věci soud vycházel rovněž z žalovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni , datum, . V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne , datum, (N 175/58 SbNU 529). Má tedy právo na náhradu 26 % svých vynaložených nákladů.13. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši , částka, sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) při sazbě mimosmluvní odměny , částka, za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po , částka, ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši , částka, , počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky , částka, . 26 % z této částky tak představuje částku , částka, , již soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni.14. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí , částka, . Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, . Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši , částka, . Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.15. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinnost