9 C 125/2026-73 – Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 62 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou jako podnikatelkou v souvislosti s její podnikatelskou činností uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 30. 9. 2025. Žalovaná však neuhradila žalobkyni ničeho. Pohledávku žalobkyně tvoří jednorázová sankce (smluvní pokuta) v celkové výši 2 500 Kč, neboť žalovaná se smlouvou zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením jakékoli jednotlivé splátky sankci ve výši 500 Kč, přičemž žalovaná byla v prodlení s úhradou pěti splátek. Dále pak žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, když žalobkyně tento poplatek požadovala jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru, a to v celkové výši 24 500 Kč. Pohledávka z titulu dosud nesplacené jistiny úvěru pak činí 35 000 Kč. Celkem tedy žalovaná má dlužit žalobkyni částku ve výši 62 000 Kč, nejpozději splatnou dne 30. 9. 2025.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, když uvedla, že si půjčku se žalobkyní sjednala v červenci roku , Anonymizováno, a peníze vyplývající z této smlouvy rovněž dostala. Úvěr si žalovaná vzala na vybavení provozovny a materiálu. Následně však došlo k rozsáhlé rekonstrukci náměstí, kde stojí provozovna žalované, pročež její tržby klesly a nebyla schopna splátky sjednaného úvěru řádně hradit. Svůj dluh žalovaná nezpochybnila, měla zájem dluh uhradit ve splátkách, avšak na tuto žádost nebylo žalobkyní dosud reagováno. Žalovaná sdělila, že žalobkyni uhradila celkem čtyři splátky ve výši 4 900 Kč na odložení splatnosti pohledávky, přičemž tak činila skrze aplikaci žalobkyně, ve které byla po zakliknutí možnosti odložení splatnosti pohledávky automaticky přesměrována na platební bránu. Dále rovněž přes aplikaci uhradila žalovaná žalobkyni částku 500 Kč. Následně po komunikaci s právním zástupcem žalobkyně uhradila žalovaná na sdělené číslo účtu žalobkyni částku 1 000 Kč. Celkem tedy žalovaná žalobkyni uhradila částku 21 100 Kč. Žalovaná požádala o možnost uhrazení dlužné částky ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, k čemuž k výzvě soudu uvedla, že její průměrné příjmy jakožto OSVČ činí cca 30 000 Kč měsíčně. Jakožto výdaje uvedla žalovaná částku mobilních služeb ve výši 4 000 Kč, nájmu provozních prostor ve výši 4 050 Kč, elektřiny za provozovnu ve výši 500 Kč, poplatků na zdravotní a sociální pojištění ve výši 9 000 Kč, pohonných hmot ve výši 5 000 Kč dále měsíční částku hrazenou jiným poskytovatelům úvěrů a půjček ve výši celkem 5 905 Kč.3. K jednání nařízenému na den , datum, se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili, ač byli řádně předvoláni k nařízenému jednání, pročež soud rozhodl za splnění podmínek v jejich nepřítomnosti. Omluva z jednání, jež byla právním zástupcem žalobkyně doručena zdejšímu soudu dne 9. 6. 2026 v 8:10 hod se k rukám soudce dostala až po konání jednání.4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno následující.5. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené elektronicky distančním způsobem (bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, mezi žalobkyní jako úvěrující na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky (podnikatelský úvěr) v celkové výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala ve stanovené lhůtě poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit jí sjednané příslušenství a veškeré poplatky spojené s poskytnutím úvěru, jakož i další případné pohledávky ze smlouvy vyplývající. Doba trvání úvěru byla sjednána na 70 dnů ode dne čerpání úvěru, tzn. že dnem konečné splatnosti úvěru bylo datum 30. 9. 2025, s tím, že žalovaná se uvedenou smlouvou zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalovaná se tak předmětnou smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru v 5 shodných splátkách v celkové výši 11 900 Kč (jistina úvěru 7 000 Kč + poplatek 4 900 Kč), opakujících se počínaje dnem 5. 8. 2025 každých 14 dnů, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na den 30. 9. 2025. Pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli jednotlivé splátky byla smlouvou mj. sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč.6. Z informace o platbách a záznamu ID banky se podává, že bankovní účet uvedený ve smlouvě je bankovním účtem žalované, přičemž z toho účtu byla na účet žalobkyně poukázána ověřovací platba ve výši 1 Kč.7. Ze soudem vyžádaného sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že bankovní účet uvedený ve smlouvě, má jako majitelku vedenu žalovanou, přičemž na tento účet byla dne , datum, připsána částka ve výši 35 001 Kč, což bylo rovněž zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 7. 2025 a printscreenu z elektronického bankovnictví žalované.8. Z printscreenu z elektronického bankovnictví žalované, jakož i výpisů z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalované, bylo zjištěno, že z tohoto účtu byly na bankovní účet č. , č. účtu, zaslány celkem čtyři platby ve výši 4 900 Kč, a to dne 4. 8. 2025 (s poznámkou , Anonymizováno, -prodloužení), 18. 8. 2025 (s poznámkou , Anonymizováno, ), 2. 9. 2025 (s poznámkou , Anonymizováno, ) a 16. 9. 2025 (s poznámkou , Anonymizováno, ).9. Z printscreenu z elektronického bankovnictví žalované bylo zjištěno, že z účtu žalované byla na bankovní účet č. , č. účtu, zaslána platba ve výši 500 Kč a to dne 2. 10. 2025 (s poznámkou 02.10.2025 , Anonymizováno, ).10. Z printscreenu z elektronického bankovnictví žalované bylo zjištěno, že z účtu žalované byla na bankovní účet č. , č. účtu, zaslána platba ve výši 1 000 Kč, a to dne 22. 4. 2026 (s poznámkou , Jméno žalované, ).11. Z dopisu ze dne 4. 3. 2026, doplněného potvrzením o podání zásilky ze dne 6. 3. 2026, se podává, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě žalované částky, a to do tří dnů.12. Z printscreenu komunikace mezi žalovanou a právním zástupcem žalobkyně se podává, že právní zástupce žalobkyně zaslal dne 22. 4. 2026 žalované žádost o sdělení kontaktních údajů pro dohodu k řešení dluhu, pročež byly žalované zaslány platební údaje k úhradě dluhu, a to bankovní účet č. , č. účtu, a variabilní symbol , var. symbol, . Dne 22. 4. 2026 na toto žalovaná reagovala přípisem, že má zájem závazek splácet, je schopna hradit částku 1 000 Kč měsíčně. Současně uvedla, že uhradí první splátku ve výši 1 000 Kč, aby bylo zřejmé, že závazek řeší aktivně.13. Z prinstcreenu z emailové komunikace mezi žalovanou a právním zástupcem žalobkyně se podává, že žalovaná po podání žaloby měla zájem o smírné řešení sporu a možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.14. Z náhledu do aplikace žalobkyně, jež byla soudu poskytnuta při jednání, a printscreenu z jeho rozhraní doloženého soudu, se podává, že žalobkyně evidovala poslední splátku žalované k úvěru č. , hodnota, ve výši 1 000 Kč, přičemž při zakliknutí možnosti zaplatit dlužnou částku byla žalovaná přesměrována na platební bránu k úhradě dluhu.15. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o podnikatelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného „poplatku za poskytnutí úvěru“ dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. V daném případě žalovaná samotný text smlouvy nemohla nijak ovlivnit a pokud chtěla nabídnutý úvěr získat, musela bez dalšího přistoupit na žalobkyní jednostranně formulované znění smlouvy. Od profesionálního nebankovního poskytovatele úvěru lze přitom důvodně očekávat jeho poctivé jednání vůči druhé smluvní straně. Právním následkem ujednání, které se příčí