10 C 167/2021-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12.950 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 12. 2. 2018 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a částku 3.850 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 26. 10. 2017 mezi týmiž účastníky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. Soud provedl důkaz smlouvami o zápůjčce ze dne 26. 10. 2017 a ze dne 12. 2. 2018, smluvními podmínkami, přehledy plateb, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, oznámením o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 12. 2. 2018 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 23.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18.624 Kč ve formě 18 měsíčních splátek po 2.313 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný celkem uhradila na předmětnou pohledávku částku 10.050 Kč. Dne 26. 10. 2017 byla mezi týmiž účastníky uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 19.366 Kč ve formě 24 měsíčních splátek po 1.641 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný celkem uhradil na předmětnou pohledávku částku 16.150 Kč. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny celkem dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 23.000 Kč a 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčky včetně poplatků splatit v dohodnutých splátkách. RPSN činila přes 100%. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil na smlouvu ze dne 12. 2. 2018 celkem částku 10.050 Kč a na smlouvu ze dne 26. 10. 2017 celkem částku 16.150 Kč. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvy je nutné posoudit jako neplatné ve smyslu ust. § 582 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (v případě obou smluv poplatky ve výši přesahující 80 % jistiny, RPSN více jak 100 %, smluvní pokuty) se jedná o smlouvy zjevně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatných smluv, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byly pohledávky za žalovaným řádně dle ust § 1879 občanského zákoníku postoupeny, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 12.950 Kč v případě první smlouvy představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 23.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 1.050 Kč a částka 3.850 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 20.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 16.150 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16.800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.