13 C 19/2021-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20.525,62 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 30.8.2017 [právnická osoba] žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. ve věci nebylo nařízeno jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 5. 3. 2021. Ze smlouvy o úvěru [číslo] předpisu splátek, transakční historie, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy, soud zjistil následující skutkový stav: Dne 30.8.2017 byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 17.000 Kč a žalovaný se jej zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 12.410 Kč (úrok ve výši 28 %, poplatek za uzavření smlouvy 680 Kč, úhrada za správu úvěru ve výši 3.740 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 3.230 Kč) ve formě 13 měsíčních splátek po 2.210 Kč RPSN při době splácení 13 měsíců činila 189,38 %. Žalovaný splátky hradil nepravidelně, když dle transakční historie v období 30.8.2017 až 31.10.2018 uhradil celkem částku 18.320 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Dopisem vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaným nebylo ničeho zaplaceno. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 17.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně dalších nákladů splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradil na dluh částku 17.000 Kč. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že celkové náklady úvěru činí více jak 42 % jistiny dluhu, RPSN činí více jak 189% (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), v rámci jednotlivých poplatků (nákladů na úvěr) je platba za hotovostní inkaso činící 19 % z poskytnuté jistiny a platba za správu úvěru činící 22 % jistiny dluhu. Za této situace má soud za to, že ujednání ve smlouvě vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran a vedou k nežádoucímu důsledku, že splácená částka činí více jak 1,73 násobku půjčené částky. S ohledem na uvedené je proto třeba smlouvu pro její nevyváženost označit jako zjevně nespravedlivou a nelze ji jako celek považovat za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Podle § 2993 občanského zákoníku plnil-li někdo na neplatný závazek, má právo na vrácení plnění. V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s ustanovením § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy celkem částku 18.320 Kč, je žalobou uplatněný nárok na vrácení jistiny nedůvodným, neboť právní předchůdce žalobkyně (žalobkyně) byl oprávněn započítávat přijaté platby, toliko na jistinu, nikoliv na další nároky, tj. závazek žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, které odpovídá poskytnuté výši peněžité částky dle smlouvy o úvěru, zanikl zcela. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zbývajících nároků (nákladů spotřebitelského úvěru), úroku z prodlení ve výši 9 % ročně, včetně kapitalizovaného úroku z prodlení, smluvního úroku ve výši 11. 23 % ročně, žaloba zamítnuta jako nedůvodná, když žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně) byla oprávněna započítávat žalovaným provedené platby toliko na jistinu, nikoliv na ostatní náklady, na smluvní pokutu dle čl.V bod 4 smlouvy, neboť předmětná smlouva o úvěru je neplatnou dle § 580 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, a to z důvodů uvedených shora. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady nevznikly.