16 C 191/2021-99 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 25. 6. 2020. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč na dobu určitou v délce 72 měsíců. Žalovaný se zavázal tento úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 25.562 Kč splácet po částkách ve výši 772 Kč po dobu 72 měsíců. Dále si účastníci sjednali doplňkové služby, a to doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu PODPORA. K zesplatnění úvěru došlo dne 21. 4. 2021. K tomuto dni byl vyčíslen dluh ve výši 97.577,35 Kč. Přes upomínku žalovaný zbývající částky neuhradil. Žalobkyně nenárokuje částku ve výši 74,02 Kč. Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Při rozhodování vycházel soud ze smlouvy o úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tabulky umoření, smlouvy o inkasní službě, dotazník k posouzení úvěryschopnosti spotřebitele, žádosti o zřízení inkasní služby, smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA, žádosti o zřízení doplňkové služby PODPORA, souhlasu s inkasem, potvrzení o verifikační platbě, instrukce k uzavření smlouvy. Z těchto důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne 25. 6. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč. Sjednané úroky byly domluveny na částku ve výši 25.562 Kč. Žalovaný tuto částku ani shora uvedený úrok nezaplatil v plné výši, i když byl opakovaně upomínán. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřená spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § [číslo] shora citovaného. Smlouva o úvěru tedy musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi Ústavního soudu. Z ujednání ve smlouvě o úvěru je zřejmé, že tato ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Nastavení práv a povinností účastníků smlouvy je natolik nevyvážené, že smlouva jako celek ve smyslu citovaných ustanovení neobstojí. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, takže žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté částky, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajících částech žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Zákonný úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 517 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve spojení s nařízením vlády ČR č. 351/2013 Sb., a to od 4. 6. 2021. O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu převážně neúspěšná. Povinnost žalobkyně doplatit soudní poplatek je odůvodněna § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/91 Sb. v platném znění a položkou [číslo] sazebníku poplatků.