16 C 264/2021-26 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.450 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne 24. 5. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byla poskytnuta půjčka ve výši 11.000 Kč a zároveň se žalovaný zavázal zaplatit částku 7.976 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1.147 Kč s úrokovou sazbou 21,90 % ročně a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1.833 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.996 Kč Tyto částky se zavázal žalovaný splácet po dobu 45 týdnů po částkách 422 Kč. Žalovaný však své povinnosti neplnil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou z 24. 6. 2019. Přes upomínku žalovaný tuto částku neuhradil. Ze zprávy žalobkyně bylo zjištěno, že na zápůjčku ve výši 11.000 Kč zaplatil žalovaný částku ve výši 2.000 Kč. Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s tím, aby soud rozhodoval bez nařízení jednání. Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Při rozhodování ve věci vycházel soud ze smlouvy o zápůjčce, smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobních upomínek s doklady o odeslání. Z těchto důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 24. 5. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byla poskytnuta půjčka ve výši 11.000 Kč, kterou převzal v den uzavření smlouvy a kterou měl spolu s dalšími poplatky splácet po 422 Kč týdně v rozsahu 45 splátek. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou z 24. 6. 2019. Hodnota pohledávky k tomuto dni činila 15.450 Kč. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřená spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle ust. § [číslo] shora citovaného. Smlouva o zápůjčce tedy musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi Ústavního soudu Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 prokázala žalobkyně svoji aktivní věcnou legitimaci v tomto řízení. Z ujednání ve smlouvě o zápůjčce je zřejmé, že tato ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Účastníci sjednali týdenní splácení dluhu, které se jeví jako velmi přísné vůči dlužníku, takže nelze smlouvu jako celek považovat za smlouvu v souladu s dobrými mravy. Pokud účastníci ujednali tak vysokou odměnu za poskytnutí finančních prostředků a současně podmínky splácení jednostranně výhodné pro věřitele, jde o zjevnou nespravedlnost ujednání smlouvy o půjčce vůči žalovanému. V tomto případě je nastavení práv a povinností účastníků smlouvy natolik nevyvážené, že smlouva jako celek ve smyslu citovaného ust. § 547 a § 580 odst. 1 občanského zákoníku neobstojí. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Za obvyklý a přiměřený úrok v době uzavření závazkového vztahu se považuje úrok v rozmezí 15 – 20 % ročně. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o zápůjčce za neplatnou, takže žalobkyně má právo pouze na vrácení rozdílu mezi částkami poskytnutými a částkami zaplacenými, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni rozdíl ve výši 9.000 Kč ([číslo] – [číslo] = [číslo]) a ve zbývajících částech žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Zákonný úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády ČR č. 351/2013 Sb., a to od 25. 6. 2019. O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná co do 16 % Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, 3 úkony právní pomoci po 1.740 Kč, tedy 5.220 Kč podle vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění, 3 režijní paušály po 300 Kč, tedy 900 Kč podle téže vyhlášky, DPH ve výši 1.285,20 Kč, celkem 8.405,20 Kč, z čehož 16 % představuje částku ve výši 1.345 Kč.