18 C 299/2021-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 093,44 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] uzavřela smlouvu o úvěru dne 24.6.2019 č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 3.600 Kč, který měl být splacen do 24.9.2019. Žalovaný však úvěr čerpal, ale nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 1. 1. 2021. Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s tím, aby soud rozhodoval bez nařízení jednání. Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Při rozhodování ve věci vycházel soud ze smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. Z těchto důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne 24.6.2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl poskytnut žalovanému dne 27.6.2019 úvěr ve výši 3.600 Kč. Žalovaný měl tuto částku vrátit spolu s poplatkem, celkem částku ve výši 7 199,96 Kč. Žalovaný tuto částku nezaplatil, i když byl opakovaně upomínán. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 1. 1. 2021. Roční úroková sazba činila 40%, splatnost úvěru 27 dnů a RPSN 9 349,10%. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřená spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 shora citovaného. Smlouva o úvěru tedy musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi Ústavního soudu. Z ujednání ve smlouvě o úvěru je zřejmé, že tato ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Nastavení práv a povinností účastníků smlouvy je natolik nevyvážené, že smlouva jako celek ve smyslu citovaných ustanovení neobstojí. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, takže žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté částky 3 600 Kč s příslušenstvím, tedy zákonným úrokem z prodlení. V ostatních částech soud žalobu zamítnul. Zákonný úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve spojení s nařízením vlády ČR č. 351/2013 Sb., a to od 25.7.2019. O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když účastníci poměr úspěchu a neúspěchu v řízení byl u obou účastníků prakticky totožný.