10 C 217/2021-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení 23.521 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2020 [číslo] (žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 20.200 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 8. 7. 2021, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 753,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.796 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.321 Kč). Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalované úvěr ve výši 20.200 Kč, žalovaná měla vrátit tento úvěr společně s příslušenstvím do 17. 1. 2021 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 na žalobkyni. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne 18. 12. 2020, obchodními podmínkami, výpisem z účtu, Smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, upomínkami, návrhem mimosoudního řešení ze dne 14. 7. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná uzavřeli dne 18. 12. 2020 Smlouvu o úvěru [číslo], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20.200 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do 17. 1. 2021 (30 dnů) včetně úroku ve výši 239,83 % ročně v částce 4.646 Kč, RPSN činila 1141,2 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou závazku bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho nezaplatila. Smlouvou postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované úvěr ve výši 20.200 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit 30 dnů včetně úroku ve výši 4.646 Kč (279,83 % ročně). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny (popř. její nevrácené části), nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. Ze smlouvy bylo zjištěno, že byl sjednán úrok ve výši 279,83 %, a pokud soud uvážil že RPSN činí více jak 1141 % (tedy mnohonásobně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), krátkou dobu splatnosti 30 dnů, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dluhu za každý den prodlení, náklady za zaslání upomínek, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy (jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11.12.2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor s dobrými mravy jako neplatnou dle ust. § 580 občanského zákoníku, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2993 občanského zákoníku právo pouze na vrácení plnění poskytnutého žalované na základě neplatné smlouvy (bezdůvodné obohacení), a to částky 20.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 29. 10. 2021 do zaplacení, přičemž splatnost byla stanovena dle lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 18. 10. 2021. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (kromě nároků vycházejících z neplatné smlouvy – úrok, se žalobkyně domáhala nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, když žalobkyně požadovanou výši nákladů nikterak nedoložila). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.885,85 Kč, přičemž tato částka představuje 71,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,88 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.176 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23.521 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 234 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou [číslo]) Sazebníku částku 1.176 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 942 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 234 Kč.