10 C 289/2022-103 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou z 24. 7. 2022 ve znění doplnění podáním z 2. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 214.725,02 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 11. 2021. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 64.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 72 měsíčních splátkách, které včetně plateb za doplňkové služby činily celkem částku 2.769 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni v pěti splátkách celkem 13.845 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] z 4. 11. 2021 bylo zjištěno, že na jejím základě a po tvrzeném posouzení úvěruschopnosti žalované (průměrný příjem ze zaměstnání 24.001 Kč, závazky z mikroúvěrů, bez záznamu v evidencích) se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 64.000 Kč, a to tak, že pouze částka ve výši 21.016 Kč měla být vyplacena na účet žalované, částka 33.384 Kč měla být vyplacena ve prospěch žalobkyně coby věřitele žalované ze smlouvy [číslo] částku ve výši 9.600 Kč započetla žalobkyně na své náklady v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách po 1.763 Kč a dále se zavázala platit měsíčně částku 1.006 Kč za doplňkové služby PODPORA; celkem tedy měla žalobkyni platit částku 2.769 Kč měsíčně. Z potvrzení o vyplacení úvěru a výpisů z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že žalované byla na účet uhrazena částka 21.016 Kč, částka 33.384 Kč byla uhrazena na účet žalobkyně. 4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] z 26. 10. 2021 bylo zjištěno, že na jejím základě a po tvrzeném posouzení úvěruschopnosti žalované se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 32.000 Kč, z čehož žalobkyni vyplatila částku 25.600 Kč a částku 6.400 Kč si žalobkyně započetla na své náklady v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalované; žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v 72 splátkách po 823 Kč. Skutečnost, jakým způsobem zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované, byla zjištěna z výsledku lustrace registru [příjmení] z 26. 10. 2021 (žalovaná měla v tomto registru záznam), z výplatnice žalované (čistá mzda žalované v měsíci září 2021 bylo 35.531 Kč) a z výpisů z účtu žalované (v měsíci červenci 2021 měla zůstatek na účtu 7.832,70 Kč, v měsíci srpnu 2021 částku 6.267,18 Kč a v měsíci září - 43,69 Kč). Z potvrzení o vyplacení úvěru z 26. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila, že žalované bude vyplacena částka 25.600 Kč. Vyplacení této částky bylo zjištěno z výpisu z internetového bankovnictví. 5. Z výzvy k úhradě ze dne 5. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě částky 216.664,85 Kč. 6. Uvedená dílčí skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 13. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). 14. V daném případě se žalované dostalo fakticky ze dvou v rozmezí 10 dnů uzavřených úvěrových smluv celkem plnění ve výši 46.616 Kč (ze smlouvy uzavřené dne 26. 10. 2021 částka 25.600 Kč a ze smlouvy uzavřené dne 4. 11. 2021 částka 21.016 Kč). V obou případech žalobkyně dle svého tvrzení zkoumala úvěruschopnost žalované, dle názoru soudu však byla zjištěná úvěruschopnost žalované v rozporu se zkoumanými podklady, když z výpisů účtu žalované bylo zřejmé, že v měsíci září 2021 byla žalovaná s prostředky na svém účtu v mínusu, měla záznam v registru [příjmení] a bylo zřejmé, že splácí několik úvěrů. Již z tohoto hlediska má soud za to, že je smlouva neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru, když úvěruschopnost žalované nebyla dále dostatečně ověřována a nebyly náležitě zkoumány ani výdaje žalované. Soud však dále zohlednil též blízkou časovou souvislost obou smluv o úvěru i jejich propojenost (když závazek z první ze smluv byl o deset později uhrazen smlouvou následující) pro výpočet RPSN, která činí 97% (žalované skutečně poskytnutá částky 46.616 Kč, již se žalovaná zavázala splácet v 72 splátkách po 2.769 Kč). Za nepřiměřené považuje soud dále požadované náklady na zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to zvláště v situaci, když byla tato úvěruschopnost přezkoumávána v případě druhé smlouvy po deseti dnech (a celková částka za toto„ zkoumání“, které jistě fakticky probíhalo pro obě smlouvy najednou, činí 16.000 Kč při fakticky poskytnuté částce 46.616 Kč, tedy více než 1/3 této částky). Přezkoumávaná smlouva je značně nepřehledná, která je ve spotřebitelských vztazích nepřijatelná: např.„ fakultativní“ smlouva o podporách byla zařazena jako příloha 2 smlouvy, aniž by z textu smlouvy a přílohy bylo na první pohled patrné, že nejsou obligatorní částí smlouvy (zjištění jejich fakultativního charakteru žádalo pročtení textu – formulace nadto není úplně jednoznačná (v rozporu s § 1813 věta druhá občanského zákoníku) – viz čl. VII. smlouvy a dále body 1.3, 1. 4, 2.3 přílohy [číslo] teprve za touto přílohou zařazená žádost o zřízení služby Podpora). I když z návrhu úvěrové smlouvy plyne možnost úprav smlouvy (na návrh úvěrovaného), při rozsahu zaslaného textu (včetně metodiky a vysvětlivek k vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele) je pro spotřebitele nemyslitelné, aby v přiměřené době (pokud vůbec) identifikoval podstatné a nepodstatné části textu a jejich důsledky pro případ nesplnění smluvních povinností. 15. Smlouva (jinak uzavřená na předpokládanou dobu 72 měsíců) umožňovala žal