10 C 293/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9.447 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované ze Smluv o půjčce [číslo] uzavřené dne 20. 9. 2015 a [číslo] uzavřené dne 25. 6. 2015 mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 20. 9. 2015 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 11.000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 8.140 Kč v 58 týdenních splátkách po 330 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, když uhradila pouze částku 4.217,48 Kč. Dne 25. 6. 2015 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7.400 Kč ve formě 58 týdenních splátek po 300 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila pouze částku 7.335,52 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 5. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčky ve výši 11.000 Kč, resp. 10.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto zápůjčky včetně poplatků splatit v 58 týdenních splátkách. RPSN činila 195 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 4.217,48 Kč, resp. 7.335,52 Kč. 10. Soud podrobil smlouvy a jejich jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 55 56 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvy je nutné posoudit jako neplatné ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky ve výši přesahující 70 % jistiny a RPSN 195 %) se jedná o smlouvy nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatných smluv, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 9.447 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 11.000 Kč a 10.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovanou ve výši 4.217,48 Kč, resp. 7.335,52 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.447 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.