10 C 330/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9.038 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované ze Smlouvy spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 12. 2016 mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 16. 12. 2016 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 14.800 Kč v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, když uhradila pouze částku 10.962 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 5. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované zápůjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala ji včetně poplatků splatit v 58 týdenních splátkách. RPSN činila 204 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 10.962 Kč. 10. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 55, 56 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky ve výši přesahující 70 % jistiny a RPSN 204 %) se jedná o smlouvu nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 9.038 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 20.000 Kč a úhradou zaplacenou žalovanou ve výši 10.962 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.038 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.