10 C 9/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2.692 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 30. 6. 2006 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Dne 30. 6. 2006 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaná se jej zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4.792 Kč ve formě 39 týdenních splátek po 328 Kč, žalovaná splátky řádně nehradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná celkem uhradila na předmětnou pohledávku částku 5.308 Kč. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení platného a účinného v době uzavření smlouvy zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 8.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku včetně poplatku splatit v 39 týdenních splátkách. RPSN byla ve smlouvě uvedena částkou 276,9 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 5.308 Kč. 7. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit jako neplatnou ve smyslu ust. § 582 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky ve výši cca 60% jistiny, RPSN více jak 270 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 2.692 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 8.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovanou. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.692 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.