12 C 225/2022-18 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 9.704 Kč s přísl. s tím, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 10.02.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které si žalovaná od žalobkyně půjčila částku ve výši 3.000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit dluh do 30 dnů od poskytnutí úvěru dohodnutou částku ve výši 6.204 Kč, která obsahuje jistinu ve výši 3.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč a smluvní úrok ve výši 0,107% denně. Žalobkyně vyzvala žalovanou dvěma písemnými upomínkami, aby uhradila svůj dluh spolu se smluvními poplatky. Žalobkyně a žalovaná si ujednaly ve smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 10.02.2022 smluvní poplatky 450 Kč, resp. 650 Kč, resp. 1.500 Kč v případě prodlení a nutnosti žalovanou upomínat a předat pohledávku k vymáhání. Žalobkyně a žalovaná si ujednaly ve smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 10.02.2022 úroky z prodlení ve výši 8,05% p. a. a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, z částky neuhrazené jistiny. Na jistině nebylo uhrazeno ničeho. 3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 10.02.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které si žalovaná zapůjčila od žalobkyně částku ve výši 3. 000 Kč. Žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti a do dne rozhodnutí soudu žalobkyni nic nezaplatila. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 7. Podle § 2395 občanského zákoníku se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 1815 k nepřiměřenému jednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 11. Podle § 580 odst. občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o spotřebitelském úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany - viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084 12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/ 11. Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, které jsou formulářově předtištěna a neumožnují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. 13. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná jsou ta právní jednání, která se příčí dobrým mravům, jakož i ta, která odporují zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Jednotlivá ustanovení o úpravě práv a povinností účastníků by ostatně sama o sobě neobstála při testu vyváženosti spotřebitelské smlouvy dle § 1813 občanského zákoníku. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právo Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu je nutné vykládat v souladu se zněním a účelem směrnice, aby bylo dosaženo znění výsledku uvedeného ve směrnici. Nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel. Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule u úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání- rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 C do 1201/2012, který uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkajícího se spotřebitelského práva. 15. Žalované bylo však poskytnuto plnění ve výši 3. 000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku včetně zákonného úroku z prodlení od data 10.05.2022 odvislého od termínu plnění v předžalobní výzvě ze dne 02.05.2022. Všechna ostatní plnění jsou požadována dle neplatné smlouvy, a proto je soud v této části zamítl. 16. Soud účastníkům náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované náklady řízení nevznikly. 17. Protože ve věci nebyl vydán žalobkyní navržený elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek ve výši 600 Kč dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou č. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.